Druhý pohled z 17.1.: Vlastenectví a ekonomický rozvoj

Nemůžete mít ekonomický rozvoj bez vlastenectví, píše Ruy Teixeira. Je to určeno dovnitř americké Demokratické strany, ale platí to obecně. Pokud nemáte výraznou preferenci pro konkrétní území a konkrétní lidi, pak nedokážete systematicky rozvíjet jeho hospodářství. Vždy bude existovat nějaký region, kde je výroba ještě výhodnější. Vždy budou existovat nějací zákazníci, pro které je ještě výhodnější pracovat? Navíc se to neustále mění. Nebude možné systematicky usilovat o rozvoj, protože rozvoj předpokládá, že v té práci chcete pokračovat, i kdyby se jiný region za pár let ukázal jako výhodnější.

Pokud bude rozhodování vedeno pouze tržními signály, výsledkem bude spálená země v jednotlivých regionech, vysoce ziskové nadnárodní struktury a nakonec kolaps, protože ty struktury mohou fungovat jen společně s fungujícími ekonomikami v regionech.

Ekonomický rozvoj je možný pouze tehdy, když odmítnete princip konkurence mezi zeměmi a regiony. Musí existovat někdo, kdo je schopen prosadit rozhodnutí typu: bude se vyrábět tady, i kdyby čísla vycházela pro nějakou jinou zemi ještě lépe. To je jedno z poučení, které nám dal neoliberální experiment.