Druhý pohled z 20.1.: Od zkušenosti k experimentu

Nejúspěšnější éra Západu byla spojena s totální převahou vědy (profesor Budil mluví o kognitivní netoleranci - nic jiného než věda není tolerováno). No jo, jenomže co je to vlastně ta věda? Čemu máme dávat přednost, když nevíme, co to je?

To je podceňovaný, nicméně zásadní detail toho příběhu. Když osvícenci přišli v 18. století s tím, že nadchází věk vědy, měli jen matné a neurčité tušení, v čem by ta věda vlastně mohla spočívat. A mnohdy dokonce tušení zcela chybné. Jejich spisům o fyzice, biologii a zeměpisu se dnes posmíváme. Natož jejich představě, že ve věku vědy budou v kostelech místo svatých uctívány matematické vzorečky.

Vlastně až během 19. století a první poloviny 20. století se postupně formovalo, v čem spočívá vědecká metoda a vědecký pohled na svět. Historik Lorenco Warby nedávno upozornil na jeden naprosto zásadní aspekt toho procesu.  V předvědeckém světě se staví na zkušenosti, ve světě vědy se staví na experimentech. V obou případech něco proběhne a my se z toho poučíme. Ale v experimentech poznání roste neskutečně rychleji a je spolehlivější. A dá se přenášet mezi lidmi (na rozdíl od zkušenosti, která vždy patří ke konkrétní osobě nebo konkrétní skupině lidí).

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.