Druhý pohled z 26.1.: Tetování a psychózy
Hitem posledních dnů je zjištění, že tetovaní lidé trpí častěji psychickými poruchami. Tvrzení pravdivé, leč natolik povrchní, že prakticky nepoužitelné. To je u tohoto typu zjištění časté.
Nesmyslné by bylo tvrzení, že tetování způsobuje deprese. Tohle nikdo přímo netvrdí, že i když mnozí experti (včetně těch s profesorským titulem) si s takovým naznačováním pohrávají, protože nádech senzace jim rozšiřuje publikum.
Rozumněji zní, že lidé se sklony k psychickým problémům se často nechávají tetovat. Tetování by tedy mohlo sloužit jako jakýsi indikátor, kdo bude brzy potřebovat psychickou pomoc.
Jenže když se prohrabeme v záplavě studií na toto téma, zjistíme, že:
- Mladí se nechávají tetovat častěji než staří (a mladí mají častěji psychické problémy)
- Lidé s nižším vzděláním častěji než vysokoškoláci (a taky mají častěji psychické problémy)
- Bez partnera častěji než ti, kdo žijí ve vztahu (opět mají častěji psychické problémy)
- Ženy jsou tetovány častěji než muži (a jsou psychicky labilnější)
- LGBT častěji než normální (opět častěji psychické problémy)
- Dalším faktorem je členství v náboženské skupině.
Když takové záležitosti vezmeme v úvahu, statistická souvislost mizí. Mezi ženatými vysokoškoláky bez náboženské příslušnosti nenajdeme významnější rozdíl mezi tetovanými a netetovanými.
Jenže teď už to nezní tak senzačně, aby z toho byly tisíce lajků.