Druhý pohled z 25.1.: Americké problémy Američanům!
Drobný postřeh ze včerejšího semináře docenta Téry. Po většinu dějin spočívalo otrokářství v tom, že bílí Evropané byli zajímáni či unášeni a prodáváni do muslimských zemí. Z toho pohledu je pochopitelné, že to později byli Evropané, kdo obchod s otroky vymýtil z celého světa.
Obchod s černými otroky do Ameriky, to byla v porovnání s tím relativně drobná epizoda. Je vlastně až neuvěřitelné, že je vůbec myslitelné, že někdo může vnášet do veřejného prostoru témata typu „bílé viny.“
Ano, to, co je z celkového pohledu epizoda, to může být zásadní uvnitř krátkých amerických dějin. A zase se dostáváme k chorobnému jevu, kdy evropské národy přebírají do svého myšlení americká témata, s nimiž nemají nic společného. Snad se to dá pochopit, když se někdo dívá příliš často na americké seriály. Ale když to slyšíme od profesorky historie nebo proděkanky filosofické fakulty…
Potřebujeme se naučit říkat, že je něco americké téma a že nás to absolutně nezajímá.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
Svatá pravda a dodám že české problémy Čechům, ovšem se znalostí fungování globálního světa.
Kanadský psycholog Jordan B. Peterson ve své knize „My, kdo zápasíme s bohem – vnímání božského“ na více než pěti stech stranách nahlíží jako ateista na příběhy ze Starého zákona. Přes svůj rozsah je to kniha k přečtení jedním dechem. Zaujmou všechny příběhy, ale pro tento účel zejména příběh Mojžíše, kterého Bůh posílá zpět do Egypta, aby vyvedl Hebrejce z egyptského otroctví. Dává mu na cestu cenné rady a božskou hůl. Tuto berlu Mojžíš získal díky tomu, že se odchýlil ze své cesty směrem k hořícímu keři, u něhož bos na posvátné půdě vyslechl rady Boha a dostal onu berlu. Význam této legendy pro současnost najdeme v tom, že
– berla ztělesňuje řád a pravidla, která jsou nezbytná pro fungování společnosti,
– při respektu k tomuto řádu je žádoucí z cesty občas sejít za okraj a nechat se inspirovat nebo přímo poučit novými skutky,
– tím zabránit tomu, aby tento řád ustrnul v rigidním dodržování ustálených pravidel,
– současně varuje před tím, aby oné inspirace z okraje nebylo tolik, aby se řád rozpadl.
Právě tento poslední význam je poučný pro naši současnou civilizaci. Náš „řád“ připustil, aby se na hlavní cestu z okraje dostalo tolik inspirací, že vedou k jeho vlastnímu zániku. Jde zejména o tyto:
– environmentalismus v sebezničujícím rozsahu
– proklamovaná potřeba zachovat diverzifikaci přírody a zachraňovat faunu a zvířecí druhy a současně úděsná unifikace lidského druhu bez respektu k specifice jednotlivých kultur
– znovunastolení práva silnějšího a potlačení za desítky let vybudovaného mezinárodního práva
– bezmezná globalizace s jediným zájmem kterým je zisk a moc
– technologický rozvoj přesahující schopnost lidstva strávit jej bez nebezpečí
– lidská práva bez hranic
– multikulturalismus
– devastace vzdělání a neuvěřitelná nevzdělanost vládnoucích elit
– bezmezná potřeba „pomoci bližnímu svému“ formou přijetí enormních počtů lidí z jiných kultur bohatými státy v rozporu se zákony těchto zemí (nelegální přechod hranic)
– sociální experimenty včetně desítek nových pohlaví jako sociálního konstruktu nahrazujícího biologické pravdy
– fanatická genderová vyrovnanost
– místo poučení z historie její nový „správný“ výklad, nejlépe specializovanými ústavy s potřebou
napravit všechny historické křivdy feudalismu, kapitalismu včetně fašismu a nacismu, kolonialismu, komunismu i socialismu a to cestou odsouzení, zákazů, restitucí, rehabilitací
– rasismus s antirasismus
Tak dospíváme k zjednodušujícímu ale pravdivému názoru, že řád se rozpadá a co nejdříve narazí na pomyslnou zeď. Od ní se odrazí zpátky do feudalismu – samozřejmě na jiné technologické úrovni (už dnes by se daly jeho prvky charakterizovat – nová aristokracie funguje), nebo zachrání existenci řádu radikálními opatřeními. Existuje i třetí cesta ověřená historií – cesta války a zničení části planety nebo při troše šikovnosti planety celé.
Pravda a láska jednoznačně nad lží a nenávistí nezvítězila, nýbrž naopak – právě lež a nenávist se stává globální silou. Zaznamenal jsem jen několik mediálně proklamovaných „povzbuzujících“ charakteristik lidí, kteří neodpovídají „parametrům“ současné správné politiky a kteří jsou častováni svými spoluobčany – dříve vládními a dnes opozičními politiky: „..jakási žumpa, zamindrákované kreatury, které by se měly vrátit do svých kanálů a stok a přestat mávat svými krysími ocásky a otravovat vzduch smrdutým dechem, odporná spodina společnosti, lůza která dělá hanbu, potřeba bránit se před ruzzáckým morem, babišova vlastizrádná sebranka, nestoudné výroky komerčních kolaborantů, 5 % spoluobčanů jsou zombíci, na jejichž poli je třeba vykopat hluboký příkop, lidé, kteří obdivují, omlouvají, anebo dokonce blahořečí tak neuvěřitelně zvrhlý režim, jako je Putinův, jsou jenom svině, předseda parlamentu a ministr vlády je šupák a premiér oplzlý stařec..“ Je zřejmé, že s troškou dalšího úsilí by se tento moderní slovník české politiky dal doplnit.
President světové mocnosti sebevědomě prohlásí, že s ohledem na novou obrannou strategii své země si po dobrém nebo po zlém vezme ostrov patřící jiné zemi, která je navíc součástí „partnerského společenství NATO“ a celé západní civilizace. Tuto úžasnou strategii vyjeví bez jakýchkoli předchozích diplomatických konzultací, nejlépe přímo na sociální síti.
Ruská agrese na Ukrajině se stále hodnotí jako hrubé porušení mezinárodního práva aniž by se posuzovaly skutečné příčiny tohoto aktu, který byl vyústěním absolutní ignorance Západu všech varování presidenta Ruské federace od roku 2008. O nich je zakázáno diskutovat. To si dovolí jen exprezident Klaus. Jiní by se stali proruskými dezoláty. President Pavel má problém s jmenováním poslance Turka ministrem vlády ale nemá problém se objímat s presidentem Zelenským, jehož korupční režim veřejně adoruje nacismus.
Diplomacie a vyjednávání o vzájemných problémech zemí se vytratily a nastoupila moc a síla.
Memoranda, prohlášení, sankce, zmrazení finančních prostředků, zákazy vstupu a osočování nejlépe bez osobního kontaktu a prostřednictvím medií se stala charakteristikou doby.
Morálka a etika se vytratily z celé společnosti. Do konfliktu se dostávají členové rodin, zanikají přátelství, roste počet mladých lidí trpících depresemi a zvyšuje se počet sebevražd. Až pětina občanů žije na hranici bídy, roste počet bezdomovců. Klesá počet narozených dětí a mladí lidé nemají kde bydlet.
Toto vše a mnohé další se děje ve jménu svobody a demokracie a lidských práv postavených na základech židovské – křesťanské kultury a mezinárodního práva. Problém ovšem je v tom, že křesťanský řád jsme ztratili a ateistický vědecky řád nenastolili. Pravděpodobně už jen desetiny procenta lidí jsou vlastníky více než poloviny bohatství na planetě a proces koncentrace bohatství a moci pokračuje. Morálka a etika se z nejvyšší politiky vytratily zcela a vytrácí se i z celé společnosti.
I průměrně přemýšlející člověk musí nabýt přesvědčení, že se ocitl v nějaké absurdní černé komedii. Úcta, empatie, tolerance, respekt, odpuštění, smíření jsou hodnoty, které se ze souboru těch proklamovaných „západních“ vytratily.
Musíme doufat, že se najde intelektuální vědecké zázemí v němž vzniknou návrhy na konkrétní kroky, které společnost musí vykonat pro svoji vlastní záchranu. Jungmanova akademie je zcela jistě jednou z takových platforem.