Druhý pohled z 30.1.: Byl by diktátor – manekýn pohromou?

Dlouhodobě mám za to, že všechny státy západního civilizačního okruhu by se potřebovaly posunout od čistě oligarchického vládnutí k výraznější roli jedné osoby, ať už mu budeme říkat král, prezident nebo diktátor. Tak to fungovalo v dobách poválečného rozmachu, kdy Západ prožíval své nejlepší období. Byla to doba hospodářského růstu, vzdělanosti, šťastného života a také velkých politických osobností, které vládly spíše svým charismatem a osobní mocí než ústavními pravomocemi. Samozřejmě fungovaly parlamenty, ale ty silné osobnosti hrály zásadní roli.

Pokud to bylo extrémní, pak v poslední generaci převládl extrém opačný. Vládnutí je čistě kolektivní, res. davové, a pokud se objeví osobnost převzít aspoň díl celkové odpovědnosti, okamžitě tu máme ječení o diktatuře.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.