Druhý pohled z 31.1.: Co by se učilo v ideální škole

Kdyby mohl být prosazen optimální výukový program pro děti a mladé lidi, tak aby odpovídal jejich psychickému vývoji a zohledňoval, co člověk v životě potřebuje, vypadal by následovně.

• Nejdříve matematika, přírodní vědy a základy techniky. Postupně od naivně dětskému po pokročilé. To je rozhodující pro formování mozku. Navíc kdo nezíská základy těch disciplín v raném věku, v dospělosti to nedožene
  Sem bych zařadil i základní dovednosti, jak pracovat s vlastním mozkem, využívat jeho kapacitu, bránit se útokům depresí apod. .
• Zároveň (nebo nepatrně později) hodně důkladné studiu mateřského jazyka. To je srovnatelně klíčové, protože jazyk je médium myšlení. Když zvládáme hodně jazykových prostředků a nástrojů, včetně různých archaismů, neobvyklého tvarosloví apod., jsme lépe uzpůsobeni k přemýšlení o složitých věcech. Učit dítě zjednodušenou primitivní verzi mateřského jazyka a k tomu stejně zjednodušené primitivní verze jazyků cizích – to ho můžete rovnou mlátit palicí do hlavy.
• Teprve v další fázi ( (řekněme od 12 nebo 15) přidávat další jazyky.
• A tak od třiceti, to znamená při zaměstnání,  vlastivědné a humanitní předměty. Člověk se je bude učit v situaci, kdy má mozek dobře zformovaný studiem přírodních věd a kdy už také má nějakou životní zkušenost. To mu dá úplně jiný přístup, kritičtější pohled a do určité míry ochrání před arogancí humanitních věc. A učit se může celý život.

Že bychom pak potkávali dvacetileté primitivy? A copak je dnes nepotkáváme, i když jsou zapsáni třeba na fakultě humanitních studií? Ti nejzvídavější se budou učit humanitní disciplíny už od puberty z vlastní chuti, a ti ostatní to doženou. Život je stále delší a stále delší je i jeho aktivní část.

Všimněte si, že je to téměř opak toho, na čem je založeno současné školství.