Druhý pohled z 31.1.: O vnímání mravního úpadku

Američtí sociální psychologové Mastroianni a Gilbert si dali práci s tím, že srovnali data z různých výzkumů, nakolik lidé vnímají svou dobu jako mravně úpadkovou (proti době o generaci dříve). Dostali se k datům ze šedesáti zemí z různých civilizačních okruhů sesbíraných během sedmdesáti let. Asi nepřekvapí, že téměř každý má pocit, že za jeho mládí byli lidé morálnější.  Jenže ono je to úplně stejné! Pocit mravního úpadku neprochází výkyvy ve smyslu pocit malého zhoršení /pocit velkého zhoršení. Je to úplně stejné.

Oba sociální psychologové tedy provedli vlastní výzkum. Nabízeli lidem peníze, když určí úplně správně, nakolik mravy upadají. Ne, že by se mohli dozvědět více, ale chtěli vytvořit vysokou motivaci, aby lidé neodpovídali jen tak pocitově, nýbrž zamýšleli se nad otázkou „Myslíte si, že se naše společnost během posledních několika desetiletí stala méně poctivou a etickou ve svém chování?“ Odpovědi se nezměnily!

Zdá se, že i když jde o promyšlený názor, neměří společenskou realitu, nýbrž nějakou vlastnost lidské mysli. Proto je odpověď pokaždé stejná, bez ohledu na okolnosti (až na nějaké velmi speciální případy). Podle zmíněných výzkumníků to vysvětlují dva sklony lidské psychiky:

Když mluvíme o lidech obecně (nikoliv o úzkém okruhu známých), máme tendenci vidět to horší.
Když vzpomínáme na starší doby, tak nevzpomínáme na obecný ráz té doby, nýbrž na vlastní zážitky, tedy na úzký okruh přátel a známých.

Autoři článku připomínají, že pocit mravního úpadku je často nebezpečný a destruktivní. Lidé se třeba bojí požádat o pomoci, protože „v dnešní době vám nikdo nepomůže a nikomu se nedá věřit.“ Dalším důsledkem je, že se neřeší konkrétní problémy – na základě pocitu, že problém je takzvaně hlubší, tedy mravní.

Ale pozor! Jak k tomu dodává Hampl, z toho všeho ještě nevyplývá, že by k žádnému mravnímu úpadku nedocházelo. Když se například sociologové ptají mladých Američanů, kolik mají přátel a nakolik důvěřují lidem kolem sebe, a když se výsledky srovnají s odpověďmi na stejné otázky ze starších dob, ukazuje se měřitelná změna k horšímu.