Druhý pohled z 6.2.: Paralelní mocenské struktury

Charlieho Tillyho, teoretika revolucí a velkých společenských změn obecně, jsme zde citovali již dvakrát. Nejprve jeho výčet toho, jaké nutné záležitosti musí zajistit každý, kdo to se změnou režimu myslí vážně, a poté jeho úvahy o tom, jak musí být taková skupina organizována. Na základě studia velkých společenských změn Tilly tvrdí, že pokud tyto podmínky nejsou splněny, usilování o změnu není úspěšné.

Dnes přidávám jeho další postřeh. Viditelným systémovým změnám vždy předchází existence opoziční struktury, která sice nemusí být příliš viditelná ve veřejném prostoru, ale musí mít zajištěno následující:

• Vlastní systém financování nezávislý na oficiální moci. Ať už jde o výběr peněz od příznivců, vydírání podnikatelů, příjmy z prostituce a prodeje drog, peníze z ciziny nebo dary od skupiny magnátů, na tom v zásadě nezáleží. Musí to však být zdroj peněz stabilní a nezávislý na vládní moci.
• Vlastní ozbrojené síly. Opět to nemusí být lidé v uniformách. Stačí nějaká soukromá ochranka, parta trénující bojové sporty nebo jiná skupina lidí schopná organizovaného násilí.
• Schopnost úřadovat: vydávat rozhodnutí, prosazovat je, vést záznamy apod. Může to mít naprosto neformální povahu, ale podstatné je, že to členové struktury respektují a že je možné trestat ty, kdo se nepodřídí.
  Vlastní média. Nemusí být významná mimo danou skupinu, ale musí existovat médium, které je uvnitř opoziční struktury autoritativní.
• Připomínám, že hlavní rolí médií není sdělovat pravdu nebo informace, ale říkat, co si máte o té které věci myslet. To není patologický stav. Takto fungují média běžně a stejně tak fungují i média alternativní.
• Vlastní legitimizační rámec. Tedy filozofický systém, morální systém, náboženství nebo cokoliv jiného, co je schopno vysvětlit, proč právě tato skupina má právo a povinnost převzít moc, zlikvidovat nepřátele a prosadit svou vůli.

Tilly k tomu dodává, že podmínkou vzniku takové struktury je významné oslabení vlády. Za normálních okolností totiž státní autorita něco takového netrpí a využije veškerou svou represivní sílu k likvidaci opozičních struktur. Pokud je státní moc tak slabá, že významná část obyvatel musí volit mezi poslušností vládě a poslušností opozici, je situace celkově velmi nahnutá.

Všimněte si, že v zemi, kde je premiérem Andrej Babiš, liberální mocenské struktury všechny tyto podmínky splňují. Jsou tedy připraveny na převzetí moci. To je mnohem vážnější než povykování na Staroměstském náměstí. Na druhou stranu ANO ani nikdo z jeho politických spojenců zatím neprojevil snahu něco podobného vybudovat. Přitom k tomu mají ideální podmínky a také možnost pokusit se rozdrtit liberální mocenské struktury. Na tom uvidíme, jestli to Andrej Babiš myslí s vládnutím vážně.

A raději ani nechci domýšlet, co to vypovídá o mocenském postavení muslimské komunity ve všech zemích „staré EU“.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.