Druhý pohled z 23.2.: Podivný prezident intelektuálů

Úspěšná reklama nevypovídá ani tak o prodávaném produktu jako o cílové skupině. O lidech, na které má ta reklama zapůsobit, pro které se vytváří na míru a kteří na ni opravdu reagují. To činí prezidenta Pavla mnohem zajímavějším fenoménem než jen manekýna, kterého si vybrala hodně šikovná a nesmírně bohatá skupina oligarchů, aby ho udělala prezidentem.

Všimněte si třeba toho, že Petr Pavel nikdy nepředstírá moudrost a vzdělanost. Když je reprezentantem té chytřejší, vzdělanější a moudřejší části společnosti, logicky bychom mohli čekat, že se bude podle toho chovat. Že bude komentovat staré obrazy nebo se zmíní o architektonických stylech nebo třeba občas citovat Konfucia nebo Kanta. Nebo aspoň Kennedyho nebo Reagana. Nebylo by těžké mu připravit pár průpovídek z příručky moudrých citátů. Určitě by se je dokázal naučit nazpaměť.

Ale nic! Stále dokola jenom tělocvičné výkony a turistika. Co je zajímavé i tím, jak ostře to kontrastuje se třemi předchozími prezidenty, kteří svou vzdělanost rádi vystavovali na odiv.

Jak je to možné? Jak je možné, že to publiku nechybí? Vždyť přece mezi jeho fanoušky jsou všichni ti publicisté, režiséři, spisovatelé, intelektuálové, kteří měli roky studovat a teď by měli vytvářet atmosféru, že studovanost je povinná (běžná ochrana vlastní investice). Rád bych se mýlil, ale obávám se, že úpadek dosáhl takové míry, že ani ti vzdělanci nevědí, že je možné citovat Konfucia nebo Kanta. Vzdělanost pro ně spočívá v tom, že se vzájemně ujišťují, že jsou vzdělaní, ti druzí jsou primitivové, a když dělají problémy, tak je prostě nechají zavřít.