Druhý pohled z 13.7.: Nejistota barev

Dvě americké výzkumnice podnikly experiment, v jehož rámci poslaly přibližně 800 profesorům biologie a chemie na stovkách amerických univerzit stejný text výzkumné práce. V některých případech se ovšem autor jmenoval tak, že se dalo usuzovat, že se jedná o bílého muže, v dalších případech šlo o ženské jméno nebo typické černošské jméno.

Ukázalo se, že když si posuzující myslí, že text sepsala žena nebo černoch, hodnotí jej mnohem příznivěji a je vyšší šance, že autorovi nabídnou pracovní místo. Pozice černocha a ženy se nesčítají, černošky jsou hodnoceny stejně jako bělošky nebo černoši. Tenhle stejný předsudek se projevuje mezi všemi posuzujícími bez ohledu na jejich pohlaví či barvu pleti.

Ta věc je zajímá především tím, že existuje nepřeberně literatury o tom, že tyhle tiché neuvědomované předsudky jsou zaměřeny proti černochům a ženám. Co z toho vyplývá? Nejspíš hlavně to, že tenhle druh experimentů je velmi nespolehlivý, nejistý a ovlivněný zdánlivě detailními okolnostmi, kterých si nemusí být sami výzkumníci vědomi.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.