Pavel Šik: Čtyři pohledy

Útok na Írán přeskupil názorové tábory způsobem, který mě upřímně baví pozorovat. Ukázalo se totiž, že pro mnoho lidí nebyly principy nikdy principy, byla to jen geografie nepřítele.

První skupina měla velké pochopení pro ruský útok na Ukrajinu, ale americký útok na Írán považuje za čirou agresi a další kapitolu amerického imperialismu. Předtím fandila agresorovi Rusku, nyní ale fandí Íránu, aby agresorům „nakopal zadek.“ Kuriózně se v ní setkala část staré levice, rusofilové, část dezolátů, antisemité, islamisté a část amerických izolacionistů, pro které je každý zahraniční výboj zlem, bez ohledu na to, kdo ho vede (doplňte si).

(Hamplovo doplnění: Protože s těmihle lidmi mám velmi čilé kontakty a mnohá přátelství, obávám se, že je za tím ještě něco jiného. Ti lidé nenávidí moderní západ, nenávidí běžný každodenní život, nenávidí naši povrchnost, naše vtipkování. Pokud vám to připadá hodně podobné progresivismu, vidíte to správně. Není divu, že třeba ve Stačilo si tyhle skupiny tak snadno rozuměly). 

Druhá skupina hlasitě považovala ruský útok na Ukrajinu za jasnou agresi a důkaz ruského imperialismu, ale pro americký útok na Írán má plné pochopení a „mělo se to udělat dávno.“ Fandila bránící se Ukrajině, ale nyní fandí agresorovi USA, aby íránskému režimu „nakopaly zadek.“ Najdeme v ní část českých progresivních stran, Ludwigy a Lipavské, část tzv. lepšolidí a na mezinárodní scéně západní neokonzervativce, z nichž Lindsey Graham je téměř karikaturální příklad, muž, jehož zahraničněpolitický kompas ukazuje trvale na „bombardovat“ (doplňte si).

(Hamplovo doplnění: V českých podmínkách je to ještě spojeno v přesvědčením, že české etnikum tu nemá co pohledávat a že jakýmsi omylem hyzdíme německý prostor. Odtud snaha přenést na nás co nejvíce rizik a co nejvíce nákladů všech válek)

Třetí skupinu bych nazval utopisté a moralisté. Oba útoky zcela jasně odsuzuje a drží se univerzálního principu: vojenská agrese je nepřijatelná bez ohledu na to, kdo útočí. Patří sem podle mého pozorování křesťané, za které papež Lev XIV. vyzval k zastavení spirály násilí a jeho státní sekretář Parolin přidal varování před uznáním práva na „preventivní válku“. Dále lidskoprávní organizace a v neposlední řadě třeba Zelení nebo ekologická hnutí, za všechny jako příklad Greta Thunbergová, která ale válku obecně rámuje spíše přes ekocidu tzv ničivé dopady na životní prostředí než lásku a soucit k lidem (doplňte si).

(Hamplovo doplnění: Greta nadšeně podporující válečnické akce íránských proxi-armád sem není zařazena právem. Ale jinak výborná charakteristika. A ti lidé zcela jistě zasluhují úctu)

Čtvrtou a poslední skupinu bych nazval realisté, často označovaní jako cynici, pragmatici nebo prostě lidé, kteří četli Thúkydida. Vycházejí z jednoduché premisy, že svět není morální seminář, ale šachovnice velmocí, kde slabí platí za chyby silných. Jejich pozice v obou konfliktech je přibližně tato: jak Ukrajinci, tak Íránci měli reálnou šanci na diplomatické řešení – Minsk, Istanbul, Vídeň, Ženeva – ale ve chvíli, kdy bylo třeba říct ano, zvítězili fanatici, ideologové a ti, kteří si osobní moc stavěli nad přežití vlastní země. Není to vyjádřením radosti, nýbrž frustrace člověka, který viděl, jak se dveře zavírají.

Když jsem přemýšlel, koho bych do této poslední skupiny zařadil, došel jsem k tomu, že je vlastně příznačné, že tato skupina nemá své mediální hvězdy ani virální tváře. Realisté jsou v době, kdy každý konflikt vyžaduje jasnou stranu, strukturálně nevýhodní. Jejich nejednoznačnost není dobře sdílitelná a je nevhodná pro sociální sítě. Možná právě proto jsou nejméně slyšet, i když mají nejblíže k tomu, co se skutečně děje.

(Hamplovo doplnění: Sem jednoznačně řadím sebe. Ale kdybychom chtěli mediální hvězdy, jedna postava mě napadá – Curtis Yarvin)

Co mě každopádně na celém přeskupení baví nejvíc je, že narozdíl od třetí a poslední skupiny jsou první dvě skupiny hlasité a mediálně viditelné přesně proto, že jsou inkonzistentní, jednoduchost jejich narativu je jejich silou i když se ukázalo, že jejich solidarita byla vždy podmíněná tím, jestli agresor mluví tím správným jazykem.

(Hamplovo doplnění: A jejich fanouškům nevadí, že jim za celé roky nevyšla ani jediná prognóza. Hlavně, že se drží správného narativu)

(a ještě jedno Hamplovo doplnění: Všimli jste si nadšení fanoušků ajátoláhů z toho, že ta speciální válečná operace je v USA tak nepopulární? Nejsou schopni si uvědomit, že to znamená, že Donald Trump bude nucen tu operaci dotáhnout až do konce. Buď média přinesou záběry jásajících osvobozených Peršanů a Trumpova popularita vystřelí vzhůru nebo zůstane v paměti jako ten, kdo bez souhlasu kongresu provedl příšernou zpackanou operaci. Nezbývá mu než riskovat. Pro ajatoláhy by bylo nejvýhodnější, kdyby Američané byli spokojení s dosavadními výsledky a nestáli o pokračování). 

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.