Druhý pohled z 10.5.: Kluci, holky a jazykové modely

Před pár dny jsem se tu zmínil o umělé inteligenci jako vztahovém kouči. Objevují se speciální nástroje a koneckonců i běžné produkty jako OpenAI GPT nebo Google Gemini se tak dají využívat, když si někdo dá tu práci naučit se s nimi zacházet patřičným způsobem.

Dostal jsem jedovatou otázku, jestli bych byl rád, kdyby si lidé kolem mě nechávali radit, jak se mnou mají jednat, případně jak se mě pokoušet manipulovat. No samozřejmě, že bych byl rád! Vyhnuli bychom se spoustě konfliktů, přešlapů i situací, kdy mi někdo ublíží omylem… a právě to nás v životě traumatizuje. A když už konflikt vypukne, obě strany by dostávaly chytré rady, jak ho urovnat nebo alespoň nezhoršovat. To je přece důvod, proč lidé čtou knihy o vztazích a chodí do poraden. Případy, kdy se někdo cíleně rozhodne ničit vztahy a ubližovat lidem kolem sebe, jsou vzácné.

Jenže ono to má ještě jeden aspekt. V mé generaci bylo normální, že rodina má více dětí, takže většina holek vyrůstala s bráchy nebo bratranci a od dětství si zvykala, že kluci jsou trochu jiná stvoření — s jiným temperamentem, zvyklostmi, mluvou, hygienickými návyky apod. Stejně tak se chlapci a mládenci od malička učili, že holky jsou divné a že s nimi člověk musí vydržet, ale že to má nakonec i nějaké výhody. Když pak dorostli do příslušného věku, dokázali se seznamovat.

Dnes žijeme v době, kdy většina mladých žen neměla bratry ani bratrance (a naopak), takže druhé pohlaví působí nepochopitelně a nebezpečně. Z toho pak vyrůstají všechny ty manosféry a gynosféry a jiná společenství, kde se vzájemně utvrzují v nepřátelství vůči druhému pohlaví. Pokud by měl každý v kapse osobního poradce schopného poradit, jak budovat vztah s osobou opačného pohlaví, mohlo by to problém výrazně zmírnit. Ta technologie přichází ve správný čas.