Druhý pohled z 18.5.: O adresnosti podpory porodnosti

Šok z prudce klesající porodnosti způsobil, že velká část veřejnosti začala podporovat velkorysé programy na její podporu. A všichni bychom chtěli, aby ty programy byly co nejadresnější. V době, kdy jsou státní pokladny prázdné a státy zadlužené, je to naprosto zásadní otázka. Pokud se bude plýtvat a pokud peníze potečou nesprávným směrem, nebude prostě možné vyčlenit dost prostředků na skutečnou podporu porodnosti.

Jenže zjišťujeme, že u podpory porodnosti je adresnost nesmírně obtížná. Já bych byl třeba pro to, aby byla výše podpory odstupňována podle IQ matky. Zároveň si však dobře uvědomuji, že je to eticky problematické a obtížně slučitelné s právním řádem. Nicméně v tom nejdůležitějším ohledu by se adresnost dala zavést velice snadno.

Všechny dosavadní návrhy totiž počítají s tím, že drtivá většina vyčleněných peněz bude vyplácena těm, kdo už děti zplodili, porodily, vychovali a velmi často jsou v poreprodukčním období. Je hezké je odměnit, ovšem nepřinese to ani jedno dítě navíc. Pokud máme za své peníze dostat více dětí, pak je třeba udělat tlustou čáru a odměňovat jen nová rodičovství.

Je to nespravedlivé vůči těm, kdo už podnikli tu obrovskou rodičovskou investici? Ano, je to nespravedlivé. Ale cílem těch opatření není dosáhnout spravedlnosti. Cílem je zvýšit porodnost.