Druhý pohled z 9.6.: Test Davida Duka
Když tu komentuji nejrůznější logické postupy (a zejména logické chyby), nemohu se vyhnout jednomu textu, ve kterém liberální bojovník za politickou korektnost projevil až dojemnou upřímnost. Nevím, kdo se za tím substackovým účtem skrývá, ovšem jednotky tisíc platících odběratelů znamenají, že patří k těm vlivnějším. Komentuje prastaré televizní vystoupení bývalého šéfa Ku-klux-klanu Davida Duka ještě z roku 2008. Nezbývá mu než uznat, že David Duke má v každé jednotlivé záležitosti pravdu a že to, co říká, je neprůstřelně logické.
Co má liberál v takové situaci dělat? No přece má po divácích požadovat, „aby cítili totéž co my a potlačili kritické myšlení bez hlubšího zkoumání jednoduše proto, že člověk, který ho pronáší, byl společensky diskreditován“. Autor článku to příznačně nazývá Test Davida Duka. Vyspělý čtenář má být schopen rozlišit Davida Duka od jiných autorů a Dukovy argumenty posuzovat jinak.
Ono to tak také funguje. Stačí pár hesel ve správném médiu a politicky korektní dav se rozhýbe k virtuálnímu lynči. Jenže pokud chcete po svých příznivcích takové chování, nemůžete je nechat, aby se sami pokoušeli aplikovat logická kritéria na třídění posuzovaných textů a názorů. Musíte přejít na pozici „logické myšlení je užitečné, ale mělo by se používat jen někdy“.
Jenže věta „logické myšlení se má používat jen někdy“ je totožná s větou „logické myšlení se nemá používat nikdy“. Obě ta tvrzení znamenají, že logické postupy nejsou plně spolehlivé a že nad nimi existuje nějaký důležitější princip, který určuje, kdy mohou být logická kritéria aplikována a kdy aplikována být nemohou.
Pokud na tohle přistoupíte, spolehlivě vám to rozbije myšlení. Není to jediná příčina imbecility elit, ale významně to k ní přispívá.
A poskytuje to také vysvětlení, proč taková mocenská elita dosud nebyla smetena. Protože opoziční strana je ponořena do stejné debility.
Dohromady to vede k civilizačnímu úpadku a následně možná i k civilizačnímu zániku. Nicméně ke cti autora článku musím doplnit, že kritérium „společenské diskreditace“ bere jako provizorní a chtěl by ho nahradit něčím solidnějším.