Druhý pohled ze 17. 6.: Analýzou k beznaději

Hussein Aboubakr Mansour v hodně zajímavém textu vysvětluje, proč je otázka Izraele pro muslimy tak strašně důležitá. Není to jen kvůli příkazu proroka, že mají Židy zabíjet „kdekoliv je najdou“. Větší roli hraje skutečnost, že jsou naučeni přemýšlet o Izraeli jako o univerzální příčině všech problémů, které se mohou vyskytnout:

„Skutečné příčiny zemědělské stagnace, úpadku univerzit a politické demobilizace — tedy konkrétní politická opatření, konkrétní klientelistické vazby, konkrétní kulturní vzory a konkrétní ekonomické struktury — se nestávají neviditelnými, ale jakoby druhořadými, odvozenými. Vždy je v pozadí zdůvodnění, které říká, že zkorumpované a neschopné struktury jsou kýmsi udržovány u moci pouze proto, že je to v zájmu Izraele. Logickým důsledkem je přesvědčení, že dokud bude existovat Izrael, je jakýkoliv problém neřešitelný.“

Vlastně to perfektně zapadá do toho, co víme o islámském světě. Třeba Ayaan Hirsi Ali ve svých pamětech vydává svědectví, jak ji od malička učili, že Židé jsou příčinou lidského sklonu k sexuální nemravnosti.

No, já znám i v českém prostředí spoustu lidí, kteří věří, že existence Izraele je skutečnou příčinou všech problémů a že vyvraždění šestimilionové židovské populace je nutnou podmínkou světového míru. A nejsou to žádní pitomci. Někteří z nich přednášejí na vysokých školách. To je ale teď vedlejší. Všimněte si nicméně, že Izrael hraje v tomto způsobu uvažování stejnou roli, jakou ve středověku hrál ďábel. Podle tehdejších filosofů a teologů měly všechny lidské a společenské problémy  jedinou příčinu – působení ďábla.

A Mansour pokračuje: „Opozice nedokáže vytvořit seriózní program domácích reforem, protože je zaměřena čistě na symbol, kterým je Izrael. A čím víc mobilizuje své stoupence proti symbolu zla, tím menší skutečný dopad mají její aktivity a podmínky ve společnosti se zhoršují.“

Obávám se, že by nás k něčemu velmi podobnému mohlo dovést soustředění na vztah centra a periferie či závislých ekonomik ve světovém ekonomickém systému. Ano, ty analýzy jsou správné. Jenže měly by být základem pro to, abychom začali promýšlet konkrétní koncepce, kroky a nápady, jak i v rámci tak nepříznivých podmínek vytvořit předpoklady pro dobrý život ve své zemi. Pokud by měla brilantní analýza za následek, že propadneme beznaději, budeme naříkat a čekat na konec systému (který nikdy nemusí přijít), pak je taková analýza poněkud zbytečná.