Druhý pohled ze 17.9.: Ideály a každodennost

V diskuzích kolem porodnosti narážím poměrně často na názor (i od inteligentních vzdělaných lidí), že dřív se lidem říkalo, že mít děti je dobré, a tak měli děti. Teď se jim říká, že mít děti je špatné, a proto je nemají. Je prý tedy zapotřebí jim znovu začít říkat, že mít děti je fajn. Kéž by byl svět takhle jednoduchý!

Nicméně v pozadí se skrývá zajímavější otázka. Jestli není propad porodnosti způsoben tím, že se změnily takové ty hodnoty a ideály, které trochu neurčitě vnímáme kdesi na pozadí a které nicméně ovlivňují naše každodenní rozhodování. A za tím je ještě důležitější otázka. Je náš každodenní život určován našimi ideály, nebo jsou naše ideály určovány naším každodenním životem?

Odpověď na takovou otázku můžeme ideálně určitě tak, že porovnáme dvě teorie:

• Jedna teorie vysvětluje, jak z každodenních zvyklostí vyrůstají velké a vznešené ideály.
• Druhá teorie vysvětluje, jak velké a vznešené ideály mění každodenní zvyklosti.

Ptáme se, co vyplývá z jedné i druhé teorie, porovnáváme s empirickými fakty a pak dojdeme k závěru, která teorie obstála lépe.

V tomto případě je ale problém, že nemáme co porovnávat. Existuje solidní výklad, jak se z každodenních zvyklostí rodí celý obraz světa, včetně hodnot a morálních zásad. Opakované jednání se mění ve zvyklosti, zvyklosti v instituce a ty pak potřebují vysvětlení a ospravedlnění. Tak vznikají hodnoty, morální zásady a nakonec celé obrazy světa, které zpětně říkají, proč jsou zavedené instituce správné a samozřejmé. Nejdříve bylo zemědělství, pak zásady zemědělského života a nakonec zemědělská božstva. Nikoliv naopak. Tak to popsali Berger a Luckmann už na konci 60. let v knize Sociální konstrukce reality.

Jenže proti tomu neexistuje žádný výklad, který by pořádně vysvětloval cestu od ideálů ke každodennímu životu. Jen jednoduchá moralistní provolání. A nemůžeme vyloučit, že je to tím, že takový výklad prostě nejde sestavit. Že je to v příliš ostrém rozporu s realitou.

V každém případě z toho vyplývá, že v tuto chvíli je smysluplnější o tom uvažovat tak, že lidé nemají děti, protože je to nepraktické a nevýhodné, a že až následně se mění ideály a myšlenky ve veřejném prostoru. Tomu by napovídalo, že ke stejnému kolapsu porodnosti dochází v naprosto rozdílných náboženských a civilizačních prostředích.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.