Druhý pohled z 20.6.: V islámském světě všechno při starém

Dnes podruhé o Íránu a také o Rusku. Nabízím určitý výklad, i když musím přiznat, že pár věcem nerozumím. Přesto to dává nesrovnatelně větší smysl než stupidní vyprávěnky typu „Netanjahu si vodí Trumpa“, protože do toho zapadají veškeré známé skutečnosti a nemusím ohýbat realitu. To ovšem ještě není důkazem, že je to správný výklad. A jestli něco zní více absurdně nebo méně absurdně, to není měřítkem pravdivosti. Zůstává vysoká míra nejistoty. Nicméně u žádného jednotlivého faktu se nemusíme uchylovat k předstírání, že neexistuje (jako třeba zastánci „spiknutí AIPAC musí zastírat, že existuje také mnohem větší a bohatší CAIR ovlivňující opačným směrem).

V prosinci loňského roku slíbila Saudská Arábie bilion dolarů na rekonstrukci americké dopravní infrastruktury a průmyslu. Američané za to slíbili blíže neurčenou „bezpečnostní spolupráci.“ Není asi přehnané spekulovat, že si Saudové zaplatili válku proti Íránu.

Dne 28. února útok opravdu začal. Samozřejmě se přidal Izrael, kde dobře rozumí tomu, že současný stav je jen čekáním na to, kdy budou vybiti jako zvířata. Moment, kdy byl Írán oslaben, viděli jako dobrou příležitost k eliminování hrozby. Fantazijní příběhy o údajných osobních zájmech premiéra nejsou slučitelné s faktem, že válka měla masivní podporu napříč všemi politickými proudy v izraelské společnosti. „Objevy“, že Izraelce motivovala chuť obsadit kus Jordánska, mohou být snadno vyvráceny pohledem na mapu.

Jenže brzy se ukázalo, že Američani nedokážou vést dvě války zároveň. Podle Axiosu (obvykle dobře informovaného) tehdy Putin nabízel, že zastaví veškerou podporu Íránu, pokud Trump udělá totéž s Ukrajinou.  A na základě dlouhodobých Trumpových priorit se dalo čekat, že právě tím směrem to půjde.

Jenže nešlo. Co se stalo? Nemám tušení. V každém případě nabídka přijata nebyla a americké ozbrojené síly se začaly intenzivně zapojovat do války proti Rusku. Změna poměrů sil, ke které od té doby došlo, není v nějakém ukrajinském zázraku, ale v tom, že se plně zapojily západní armády. Svým způsobem je to situace snů. Střílíte na Moskvu a Rusové vedou odvetu proti Ukrajině, což je vám absolutně lhostejné.

Na začátku dubna byla ukončena vojenská operace proti Íránu. Zdá se, že Izraelci, Saudové i malé sultanáty žádaly, aby Trump pokračoval až do zhroucení íránského režimu, ale ten odmítl. Ani tady důvod neznáme. Připomínám, že i když íránské protiútoky stály Američany spoustu peněz, nezpůsobily nic, co by jim bránilo pokračovat ve válce.

A pak přišla ta nešťastná vyjednávání. Na jedné strany Trumpova vláda, která za každou cenu potřebuje dohodu (kvůli domácímu publiku), na druhé straně ajatoláhové, kterým více vyhovuje situace bez dohody. Jsou tedy v pozici, kdy mohou klást podmínky a dostanou cokoliv:

• Faktický tichý souhlas s pokračováním jaderného programu.
• Otevřený souhlas s raketovým programem
• Souhlas s tím, aby Írán vytvářel malé armády, které v jeho zastoupení terorizují region. Nejde jen o Izrael a Libanon. Během posledních několika týdnů provedly tyto malé armády útoky proti Saudské Arábii, Kuvajtu a Emirátům.
• Tichý souhlas s vybíráním výpalného. Podle Reuters Emiráty již zaplatily tři miliardy dolarů za zastavení útoků a budou následovat další peníze od Emirátů i jiných států. Možná nakonec Revoluční gardy dostanou i kus z toho saudského bilionu dolarů původně určeného pro Ameriku.
• K tomu přidají spoustu peněz sami Američané. Můžete si být jisti, že obyvatelstvo z toho neuvidí ani cent, zato bude víc raket, víc dronů a další malé armády.
• Dokonce ani s otevřením hormůzského průlivu to není vůbec jisté. Memorandum obsahuje formulaci, která iránské vládě umožňuje libovolně rozhodovat, koho propustí a koho ne.

Došlo dokonce až na požadavek, aby v případě, že íránské jednotky v Libanonu budou opět střílet na Izrael, Američani Izraelcům zabrání palbu opětovat. A Trump by byl podle všeho nakloněn to opravdu slíbit!

Není divu, že v Americe takové pobouření. Totální kapitulace před soupeřem, který už byl v podstatě na lopatkách. To ještě nezažili.

Nicméně mnohem významnější změny můžeme čekat v islámském světě. Během posledních let v řadě bohatých zemí převládly celkem umírněné režimy, pro které bylo zbohatnutí důležitější než šíření islámu. Sýrie byla jediný vybočením z trendu. Teď se ty režimy ocitají pod tlakem, protože novým hegemonem se stává partner Muslimského bratrstva Írán.

Různí Trumpové přicházejí a odcházejí, ale základní pravidlo islámu zní stále stejně. V boji mezi umírněnými a fundamentalisty vyhrají vždy fundamentalisté. Proto každý pokus o reformu skončí zklamáním. Teď se zkusili obrátit na pomoc na Američany a dopadlo to jako pokaždé, když se někdo spolehne na velmoc.