Druhý pohled z 12.6.: David a Bernd

V poznámkách k Davidu Dukeovi jsem připomněl, že by bylo racionálně správné oddělovat to, co člověk říká, od jeho minulosti. A to i v případě, kdy šéf Ku-klux-klan mluví o soužití různých ras. Na jedné straně diskutér, který říká celkem rozumné věci, na druhé straně aktivista bílé nadřazenosti, kterému oprávněně nedůvěřujeme.

Jeden čtenář na to reagoval námitkou (logickou a správnou), proč tedy nepřistupuji stejným způsobem k představitelům Sudetonacistického landsmanšaftu. Podle svého vlastního návodu bych měl oddělovat na jedné straně jejich minulost a skutečné politické záměry, na druhé straně jejich diskusní příspěvky.

Problém je, že Bernd Posselt a jeho soukmenovci neříkají nic rozumného, co by stálo za řeč. Zmírnili slovník, ale stará rétorika árijské rasové nadřazenosti zůstává.

• Obecné fráze o usmíření. Proč ne. Ale nic objevného v nich není.
  Zároveň pořád trvá požadavek na „právo na vlast“ se všemi důsledky.
• Jejich rétorika je nadále plná lží o tom, že se československý stát dopustil zločinů srovnatelných s německými.
• Nadále bagatelizují zvěrstva vyhlazovacích táborů. Nazývat přesun z Brna do Pohořelic (25 km) „pochodem smrti“ je plivnutím na všechny oběti a účastníky skutečných pochodů smrti.
• Pokračuje i práce s nacistickou symbolikou. Třeba tance v krojích, které v Brně předváděli. Ve skutečnosti nešlo o tradiční kroje českých Němců, nýbrž o kroje dovezené z Německa, jimiž se během okupace vyjadřovalo, že tohle je německá země.

A tak dále.

Jestli Bernd Posselt v budoucnu vystoupí s něčím rozumným, je správné, aby to dostalo šanci. Mohl by třeba vymyslet, jak zabránit německým obchodním řetězcům v postupné likvidaci českých výrobců a ve zdražování potravin pro české lidi. To by mohl být základ skutečně přátelské budoucnosti!