Marie Kovalová: Červencová výročí

 

– 1326 – červenec, stejně jako červen byl teplý a velmi suchý.

– 1426 – i červenec jako červen toho roku byl zvlášť deštivý.

– 1526 – červenec byl průměrně teplý a dost pršelo.

– 1626 – červenec byl velmi teplý s častými bouřkami.

– 1726 – červenec byl teplý a velmi suchý.

Od roku 1752 byla měřena teplota vzduchu v Praze v Klementinu, do roku 1775 ale jsou data neúplná.

– 1776 – v červenci bylo průměrně 19,8 °C.

– 1826 – červenec měl průměrně 22,5 °C.

– 1876 – v červenci bylo průměrně 19,9 °C.

– 1926 – v červenci bylo průměrně 19,2 °C.

– 1976 – červenec měl průměrně 21,7 °C.

– 2001 – červenec měl průměrně 20,8 °C.

(Údaje o počasí jsou čerpány z knihy Jiřího Svobody, Zdeňka Vašků a Václava Cílka „Velká kniha o klimatu zemí Koruny české“, vydané v nakladatelství Regia v roce 2003, platí tedy hlavně pro českou kotlinu.)

– 1. 7. 1916 – první světová válka: v půl osmé ráno začala bitva na Sommě, jedna z největších bitev této války. Cílem bitvy bylo uvolnit německý tlak, který svíral Francouze, Britové ji začali intenzivní dělostřeleckou palbou, po ní přešli do útoku pěšáci, ale daleko se nedostali. Vzájemné zabíjení zde pak trvalo téměř pět měsíců a ukončilo je až špatné počasí v zimě. Ta krvavá bitva údajně přinesla spojencům územní zisk jen tří kilometrů.

– 2. 7. 1566 zemřel ve věku 62 let Michel de Nostredame – Nostradamus, francouzský lékař, známý hlavně jako věštec. Škoda, že jsou opomíjeny jeho zásluhy o řešení morové problematiky, které se začal věnovat v roce 1534 po tom, co mu manželka a dvě děti na mor zemřely. Na rozdíl od většiny jeho současníků nevěřil, že mor je božím prokletím. Snažil se nejen vyrobit léky, ale navrhoval hlavně hygienická opatření – chránit si nos a ústa, mýt si ruce před jídlem a pod. Někdy kolem roku 1550 se znovu oženil a dočkal se třech dcer a třech synů (údajně dodnes žijí jeho potomci). Roku 1555 vydal svá první proroctví, která měla své příznivce, ale i zuřivé odpůrce. Dva roky před svou smrtí byl Nostradamus jmenován dvorním lékařem a rádcem krále Karla IX. Nesrozumitelnost a tajuplnost jeho proroctví je prý dána tím, že žil v nebezpečné době, v níž bylo třeba mít se na pozoru. Nejednoznačnost čtyřverší, ve kterých jsou předpovědi psány, svádí mnohé, aby se pokusili o jejich nový výklad. Autor často používal archaickou, někdy i zcela originální větnou skladbu, francouzské výrazy míchal s latinskými a řeckými a užíval alegorických obratů nebo mytologických narážek.

– 2. 7. 1976 byla vyhlášena Socialistická republika Vietnam po spojení severního a jižního Vietnamu. V zemi, která má dnes přes 100 milionů obyvatel, vládne komunistická strana, která však dovoluje soukromé podnikání. Vietnam byl rozdělen v roce 1954 po francouzské okupaci a indočínské válce, v níž byli Francouzi poraženi. Severní část ovládali komunisté, jižní část byla prozápadní. Mezi nimi byly neustálé konflikty, které vyvrcholily v roce 1959 ve válku partyzánských gueril proti režimu v jižním Vietnamu. Američané proto začali do jižního Vietnamu posílat své vojáky, v roce 1963 jich tam měli 16 500. Od roku 1964 to už byla jasná válka USA proti Vietnamu. Válkou, vedenou s neuvěřitelnou krutostí, prošlo více než 2,6 milionů Američanů a na 60 tisíc jich tam zemřelo. Američani Vietnam nejen ničili, ale přímo tam otravovali životní prostředí jako součást boje proti partyzánům. Severní Vietnam byl dlouhodobě bombardován americkým letectvem, přesto se nevzdal, naopak, získával pozice i na jihu. V lednu 1973 podepsali Američané dohodu, že z Vietnamu odejdou. Odešli a severní Vietnam pak v dubnu 1975 zcela ovládl jižní část země.

– 2. 7. 1996 zemřel s těžkou cukrovkou 69letý Miloš Kirchner, dramatik, divadelník, loutkář. Dětství prožil  v Praze a již během studií na reálném gymnáziu (maturita 1946) hrál pod vedením svého otce, zaníceného loutkáře, v Libni amatérské loutkové divadlo. Po přerušení studia na Právnické fakultě UK (1946-1949) absolvoval vojenskou službu a v roce1951 nastoupil do Divadla Spejbla a Hurvínka. Od roku 1952 alternoval s Josefem Skupou roli Hurvínka, po Skupově smrti (1957) se stal jeho pokračovatelem a podařilo se mu vyřešit úkol, jak tyto náhrady tradičních loutkových typů včlenit do současnosti, aniž by ztratily původní charakter. V 60. letech se stal vůdčí osobností souboru, 1966 ředitelem Divadla S+H, s nímž také vystupoval v řadě zemí světa. Významná je Kirschnerova spolupráce s Čs. rozhlasem a Čs. televizí (mj. seriály Večerníčků Na návštěvě u Spejbla a Hurvínka, 1972, a Znovu u Spejbla a Hurvínka, 1974). Jeho manželkou byla loutkoherečka Helena Štáchová (*1944), která pokračovala v jeho práci.

– 3. 7. 1866 došlo k bitvě severozápadně od Hradce Králové, kde létaly koule prudce a kanonýr Jabůrek u kanonu stál a pořád ládoval. Střet začal brzo ráno, srazily se tam dvě armády, pruská a rakouská, každá měla téměř čtvrt milionu vojáků. Bitva byla historicky největším vojenským střetnutím na území Čech a Moravy. Útočit začali Prusové pod vedením polního maršála Helmuta von Moltkeho. Přes počáteční úspěchy Rakušanů, kterým velel rytíř Ludwig von Benedek, bylo odpoledne jasné, že zvítězili Prusové. Na rakouské straně padlo téměř 6000 mužů, 8500 jich bylo zraněno a téměř 22 000 zajato. Ztraceno bylo 188 děl, což byla velká část rakouského dělostřelectva. Ztráty na pruské straně byly nižší, uváděno je téměř 2000 padlých a 7000 zraněných. Tato válka prakticky znamenala ukončení rakousko-pruského soupeření o rozhodující vliv ve střední Evropě. Rakousko v ní definitivně ztratilo své velmocenské postavení, zato Prusko udělalo další krok ke sjednocení Německa. Jedním z hlavních vnitrostátních důsledků prohrané války se pro Rakousko, krom ztráty některých území, stal vznik Rakouska-Uherska v roce 1867. Hlavním dějištěm této prusko-rakouské války byly severní a východní Čechy, je tam dodnes množství pomníků, válečných hrobů a dalších památek upomínajících ty válečné události. Koncem srpna 1866 byl konflikt ukončen tzv. Pražským mírem.

– 3. 7. 2016 při sebevražedném útoku Islámského státu v Bagdádu, hlavním městě Iráku, bylo zabito nejméně 250 lidí. Šlo o nejsmrtonosnější útok od amerického vpádu do Iráku v roce 2003.

– 4. 7. 1776 byla tzv. Kontinentálním kongresem ve vládním domě v Pensylvánii přijata Deklarace nezávislosti Spojených států amerických. 13 tehdejších kolonií na východě dnešních SSA, dva dny předtím vyhlásilo na Velké Británii nezávislost. Válka za nezávislost mezi 13 koloniemi a Velkou Británií začala roku 1775 a pak, i přes vyhlášení nezávislosti, boje s Brity pokračovaly. Válka zcela skončila až podepsáním mírové smlouvy 3. 9. 1783 v Paříži. Spojeným státům pak patřilo území na východ od řeky Mississippi a na jih od Velkých jezer. Ne ale Florida, kterou Británie vrátila Španělsku. USA ji získaly až v roce 1819. Rody Indiánů nebyly(!) součástí žádné smlouvy, pro ně „…všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni…“ psané v Deklaraci asi neplatilo, pro Anglosasy zřejmě Indiáni nebyli lidé.

– 4. 7. 1886 v Paříži (ke 110. výročí přijetí Deklarace nezávislosti) byla předána americkému velvyslanci socha Svobody. Ta pak byla rozložena na části, které do New Yorku dopravila francouzská loď. U New Yorku byla socha vztyčena 28. 10. 1886. Její výška bez podstavce je 46 metrů (podstavec měří 47 m), socha váží necelých 225 tun. Pravá paže držící pochodeň je dlouhá 12,8 metru a jen ukazováček této ruky má délku 2,4 metru. Na vytvoření sochy se podílel také Gustave Eiffel, autor pařížské „Eiffelovky“. Eiffel vymyslel nosnou konstrukci i způsob ukotvení sochy, aby byla schopná odolat silnému větru. V současné době je v podstavci sochy muzeum dějin přistěhovalců. Po vnitřním schodišti se dá vystoupat až do koruny sochy.

– 4. 7. 1976 před půlnocí speciální izraelské komando osvobodilo z Entebbe v Ugandě rukojmí, držené tam propalestinskými teroristy od 27. 6. 1976. Výměnou za rukojmí (celkem 106 lidí) teroristé požadovali propuštění 40 palestinských Arabů vězněných v Izraeli a 13 teroristů vězněných v dalších státech. Pokud by Izrael nesplnil tyto požadavky, hrozili únosci, že od 1. července 1976 začnou rukojmí zabíjet. Při plánu záchranné akce měli Izraelci naštěstí k dispozici plány letiště v Entebbe, neboť jej stavěla izraelská firma. Povedlo se i prodloužit termín ultimáta z 1. na 4. července. Záchranné akce se účastnilo 200 vojáků ve čtyřech letadlech Herkules a velitelském letounu Boeing 707. Nedaleko před cílem se prvnímu Herkulesu podařilo zavěsit za britský nákladní letoun a tak nebyl zpozorován řídící věží v Entebbe. Z letadla vyskákala parajednotka a pro potřeby přistání ostatních letounů umístila na ranvej přenosná přistávací světla. První letoun přistál bez problémů, vyjely z něj tři auta – černý mercedes a dva Land Rovery, které byly upraveny tak, aby vypadaly jako vozy ugandského prezidenta Amina a jeho doprovodu. Byla plná vojáků a ihned jela k budově s rukojmími, a přestože ugandští vojáci začali střílet, Izraelcům se podařilo je odrazit, zabít stráž a zajatce převádět do Herkulesu. Během celého letu byl rádiový klid, až po přistání letadel přišla na vrchní velitelství v Izraeli rádiová zpráva velitele operace Dana Šomrona: „Přistáli jsme … Kdyby se cokoli nepodařilo, dáme vědět“. Mezitím nad oblastí kroužil Boeing, který během přesunu zajatců dal instrukce k přistání zbylých tří letounů. Vojáci z těchto letadel s několika obrněnými auty měli za úkol odrazit ugandské vojáky, kteří mohli zmařit odlet letadel. Skoro vše Izraelcům vyšlo podle plánu. Nepodařilo se zachránit 4 zajatce, ale všech 7 únosců (byli to Arabové a Němci!) bylo během útoku zabito. Zabito bylo 45 ugandských vojáků a na letišti zničeno 11 ugandských stíhacích letadel, aby bylo zamezeno pronásledování. Z izraelských výsadkářů padl 30letý Jonathan Netanjahu, bratr nynějšího izraelského premiéra. Zraněno bylo 5 členů komanda a 10 zajatců. Celý přepad, od přistání prvního letounu, do jeho odletu se zachráněnými trval 57 minut. O 42 minut později z letiště Entebbe odstartoval poslední Herkules. Na cestě zpět do Izraele letouny doplnily palivo v keňském Nairobi.

– 5. 7. 1946, na módní přehlídce v Paříži, byly představeny bikini – „menší než nejmenší plavky na světě“. Nenašla se ale žádná modelka ochotná nové bikiny předvést. Proto je předvedla striptýzová tanečnice.

– 6. 7. 1476 zemřel asi 40letý Regiomontanus, německý matematik, astronom, astrolog a překladatel. Zemřel sice mlád (asi na mor), zanechal však rozsáhlé dílo, které mělo velký vliv na renesanční astronomii i astrologii.

– 6. 7. 1976 zemřel v 89 letech maršál Ču-Te, čínský komunistický vojevůdce a státník, považovaný za zakladatele čínské osvobozenecké armády. Byl jedním z těch významných Číňanů, kteří se nepodíleli na tzv. kulturní revoluci (1966-1969) a jen vysoký věk ho asi uchránil od vězení nebo dokonce ztráty života.

– 6. 7. 1986 zemřela 76letá Blanka Waleská, divadelní a filmová herečka. Uplatnění našla i v rozhlase a televizi, věnovala se také dabingu.

– 7. 7. 1926 zemřel v Moskvě na rakovinu žaludku 66letý Fjodor Osipovič Šechtěl, ruský architekt, grafik a malíř, vůdčí osobnost ruské secese a racionalistické moderny. Navrhl např. Jaroslavské nádraží v Moskvě.

– 7. 7. 2006 zemřel ve věku 60 let Roger Keith „Syd“ Barrett, britský zpěvák, skladatel a kytarista, jeden ze zakládajících členů rockové kapely Pink Floyd. Působil v ní ve druhé polovině 60. let 20. století jako její hlavní skladatel, kytarista, zpěvák a frontman. Skupinu opustil (1968) kvůli psychickým problémům, způsobeným prý užíváním drog. Odešel do ústraní a živil se jako zahradník.

– 8. 7. 1926 skončil život 67letého Karla Václava Raise, původně učitele, rodáka z Bělohradu v Podkrkonoší, prozaika a publicisty, tvůrce realistické vesnické povídky. Od roku 1887 učil v různých školách v Praze a v roce 1899 byl jmenován ředitelem měšťanské dívčí školy na Královských Vinohradech. Vedle náročné funkce ředitele školy literárně tvořil, byl aktivní v literárních spolcích, založil také beletristický časopis Zvon. Jeho díla jsou určená především mládeži, o jejíž národní a mravní výchovu měl upřímný zájem. V 90. letech se Rais ve svých prózách zaměřil na střety starého způsobu života s novými proudy, plynoucími z kapitalistických vztahů, které pronikaly i do zapadlých vesnic. Drobnou vesnickou inteligenci, v níž viděl duchovní zdraví národa, oslavil např. v románu Zapadlí vlastenci.

– 8. 7. 1946 zemřel ve východním Berlíně na srdeční mrtvici 63letý Alexandr Vasiljevič Alexandrov, sovětský hudební skladatel, dirigent, sbormistr a hudební pedagog. V roce 1928 založil a následně po mnoho let vedl slavný pěvecký sbor Alexandrovci. Složil též hymnu Sovětského svazu, platnou od roku 1944, která od roku 2000 je s pozměněným textem hymnou Ruska. Napsal i slavnou píseň Svatá válka, neoficiální hymnu Velké vlastenecké války. Byl profesorem Moskevské státní konzervatoře.

– 9. 7. 1816 po šestiletých osvobozovacích bojích vyhlásila Argentina svou nezávislost na Španělsku. Hned po vyhlášení nezávislosti ale vypukla v zemi občanská válka. V boji o budoucnost nového státu se střetli centralisté a federalisté. Na základě ústavy z roku 1853 má Argentina federativní parlamentní systém. Argentina má (2024) 47 milionů obyvatel a rozlohou je to osmý největší stát na Zemi.

– 11. 7. 1346 byl 30letý český král Karel IV. zvolen králem Svaté říše římské. Stalo se tak v malém městě Rhens na břehu Rýna jižně od Koblenze. K volbě se sešlo pět ze sedmi kurfiřtů – volitelů. Zbylí dva byli proti jeho zvolení a volby se nezúčastnili. Korunován byl Karel ale až 26. 11. 1346 v Bonnu.

– 11. 7. 1856 v Plzni, při zastávce kočovné společnosti, zemřel těžce nemocný 48letý Josef Kajetán Tyl, asi nejznámější a nejpopulárnější postava našeho národního obrození. Kutnohorský rodák se na studia do Prahy dostal jako čtrnáctiletý (1822), po gymnáziu šel studovat filozofii na Karlo-Ferdinandovu univerzitu. Studia ale nedokončil a ač nebyl herecky nadaný, dal se ke kočující herecké společnosti. Za nějaký čas se stal účetním vojenské kanceláře v Praze, začal horlivě psát, ale brzy přešel opět k herectví. Řídil české divadlo v Růžové ulici a byl dokonce i dramaturgem českých představení ve Stavovském divadle. Během svého života přeložil nebo adaptoval přes padesát her. Nejslavnější jeho hrou byla „Fidlovačka“, kde poprvé (1834) zazněla píseň „Kde domov můj“. Po revoluci (1848) Tyl musel opustit Prahu, šel opět ke kočující herecké společnosti, kde trpěl bídou, ale prošel s ní celé Čechy. Jeho ženou byla o 5 let starší herečka Magdaléna Forchheimová (1803-1870), Tyl se ale zamiloval do její mladší sestry Anny (1822-1903), se kterou pak měl 9(!) dětí, o které se však starala manželka Magdaléna (všichni žili společně). Nejmladší syn se mu narodil několik týdnů po jeho smrti.

– 12. 7. 1536 zemřel asi 67letý Erasmus Desiderius Rotterdamský, holandský filosof, kněz a představitel zaalpské renesance a humanismu. O jeho narození a dětství není nic známo, jen, že byl dítětem nelegitimního vztahu mezi knězem a měšťankou. Nejprve byl řeholníkem, po vysvěcení knězem procestoval celou Evropu. V náboženských sporech první poloviny 16. století stál na straně náboženské tolerance. Ve svém nejznámějším spise, satiře Chvála bláznovství (1509), se s výsměchem i vážností věnuje hluboce zakořeněným omylům doby, barvitě je zobrazuje a kritizuje především církev, ale i učence, krále a filozofy. Svoji Výchovu křesťanského knížete (1516) věnoval jako rady mladému králi Karlu V. Dílo je srovnáváno s Machiavelliho Vladařem (1537) jako nejvýznamnější spis o vládě 16. století. Erasmovy reformační aktivity nebyly vítány ani z katolické, ani z reformační strany.

– 12. 7. 1926 v Bagdádu zemřela po předávkování(?) léky 58letá Gertrude Bellová, anglická archeoložka známá též jako „nekorunovaná královna Iráku“. Narodila se v bohaté rodině a studovala v Oxfordu. Ve 24 letech (1892) navštívila svého strýce, Franka Lascalla, který byl britským vyslancem v Teheránu a tyto končiny se staly její velkou láskou. Když v roce 1914 vypukla první světová válka, byla Gertrude už roky na Blízkém východě. Mluvila plynně arabsky (několika dialekty), persky, turecky, německy, italsky a francouzsky. Byla to žena budící vždy značnou pozornost – s dlouhými rezavými vlasy, někdy oblečená jako typická viktoriánská dáma – dlouhé šaty, šperky, klobouk, jindy v „plné polní“ jako muž. Bezpochyby učinila na arabské vůdce hluboký dojem nejen svými jazykovými schopnostmi, inteligencí, ale i velkou odvahou. Navíc rozuměla kultuře, politice a zvykům regionu. „To, že byla žena, bylo tady její největší výhodou“ píše o ní Olive Stonyerová. Údajně jí to dovolilo obcházet předpisy a protokol a diskutovat o politice s vůdci klanů, kteří ji velmi obdivovali. To je velmi zajímavé v porovnání s tím, jak se v těch končinách dívají na ženy dnes! Gertrude se stala známou jako „dcera pouště“. Pro britskou rozvědku sestavila seznam všech arabských kmenů, vůdců a jejich panství a nakreslila mapy Mezopotámie včetně schůdných cest a vodních toků. Její znalosti a skvělá paměť učinily na představitele britské koruny takový dojem, že jí byl udělen titul „styčný důstojník, major slečna Bellová“. Tím se stala jedinou důstojnicí velké britské armády. Po válce prosadila, aby se bývalý syrský vládce Fajsal stál králem Iráku. Podle Gertrude měl jako jediný dost zkušeností, diplomatický um a charisma pro tento úřad. Když byl Fajsal 23. srpna 1921 korunován králem Iráku, stala se Gertrude, i když nekorunována, královnou Iráku. Novopečený vladař sám o „své“ zemi skoro nic nevěděl, mluvil i odlišným arabským dialektem. Zpočátku byl do jisté míry závislý na Gertrude. S koncem britského mandátu (1924) skončila také politická role Gertrude. Vrátila se k archeologii, ale nezvládala pocity osamění, kterým propadala když Irák opustila většina jejích britských známých. Po její smrti se ukázalo, jak velkou roli hrála v rozvoji archeologie a v politickém dění na Blízkém východě. Zůstala ale ve stínu o 20 let mladšího T. E. Lawrence (1888-1935), který v těch končinách v onom čase působil a často se chlubil jasným Gertrudiným „peřím“.

– 13. 7. 1966 v New Yorku založil Ind A. Č. Bhaktivedanta Svámí Prabhupáda Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny (International Society for Krishna Consciousness – ISKCON). I u nás je zákony ČR tato náboženská organizace uznaná, zkráceně je zvaná Haré Krišna. Do Československa přišla v roce 1974, kdy první kazatelé ze západních zemí pořádali v Praze přednášky. Od té doby často navštěvovali naši republiku a kolem roku 1985 pár jejích vyznavačů zformovalo v Čechách jádro hnutí. Nyní má hnutí v republice několik center s hlavním střediskem v Praze a farmou Krišnův dvůr u Benešova u Prahy.

– 13. 7. 1986 zemřel v 79 letech oblíbený herec a později i neméně oblíbený pedagog, Ladislav Pešek, který se vlastně jmenoval Ladislav Pech. Začínal v Brně v Zemském divadle, kde hrál spolu s rodiči. V té době přijal matčino dívčí příjmení. Ve 23 letech (1929) dostal nabídku hrát v Národním divadle v Praze a zůstal mu už věrný. Všem svým postavám věnoval důkladnou přípravu, moc mu záleželo na tom, pod jakým vedením bude hrát a kdo budou jeho kolegové. Jeho velkým kamarádem byl režisér Jiří Frejka (1904-1952), s kterým někdy bloumali Prahou, rozebírali jednotlivé scény a skeče, které i předváděli na otevřeném prostranství a bavili kolemjdoucí. Kolegové říkali Peškovi „Lála“. Pešek zprvu odmítal filmování, ale pak přišel na to, že mu film zajistí daleko víc než divadlo. Zanechal za sebou na stovku filmových a televizních rolí. I když to většinou nejsou role hlavní (až na Těžký život dobrodruha, 1941), vždy na sebe nějakým způsobem upoutal pozornost. Jeho doménou u filmu, na rozdíl od divadla, zůstaly komedie. Největší popularitu mu asi přinesly role Ády Čuřila a Vojty Kulíka ve známých studentských filmech. Soukromí si Ladislav Pešek velmi střežil. Ví se ale, že nějaký čas žil s herečkou Jiřinou Štěpničkovou. Měl také velké množství obdivovatelek a jedna neodbytná se dokonce (údajně pod výhrůžkou sebevraždy) stala jeho manželkou. Brzo si ale našla jiný objekt zájmu a rozvedli se. Pešek se pak znovu oženil a měl dceru Zuzanu. Na konci 70. let byl vážně nemocen, ale ještě v roce 1977 vydal knihu memoárů Tvář bez masky.

– 14. 7. 1766 zemřel František Maxmilián Kaňka, významný český barokní architekt a stavitel. Jeden měsíc mu scházel do 92 let. Úspěšně prováděl úpravy zámků, paláců a chrámů a v roce 1724 byl jmenován císařským architektem. Navrhoval též oltáře, pomníky a sochy. Stavby, které vyprojektoval, realizovala celá řada jeho spolupracovníků a žáků. František Maxmilián Kaňka se postupně stal nejproduktivnějším architektem českého baroka. Po Santinim a Dientzenhoferech patřil mezi nejvýznamnější české architekty a svou prací přispěl ke zdomácnění baroka v české architektuře. Jeho vnuk, Jan Nepomuk Kaňka (1772-1865), právník, byl úzce spjatý se Sedleckem-Prčickem a byl jeho štědrým mecenášem. Vlastnil jetřichovické panství, byl čestným občanem Sedlce a je pohřben v jetřichovické zámecké kapli.

– 15. 7. 1916 zemřel 71letý Ilja Iljič Mečnikov, ruský lékař, který se velmi aktivně a úspěšně zapojil do boje proti infekčním nemocem. Stal se zakladatelem nové medicínské vědy – imunologie. V roce 1886 založil v Oděse bakteriologickou laboratoř s programem očkování proti vzteklině. Tam pilně experimentoval a své výzkumy publikoval v několika jazycích. Byla to první laboratoř svého druhu po Pasteurově ústavu v Paříži. Za výzkum imunity Mečnikov obdržel v roce 1908 Nobelovu cenu.

– 17. 7. 1996 došlo ke katastrofě letu TWA 800 nad Atlantským oceánem. Byl to pravidelný let společnosti USA Trans World Airlines z New Yorku do Říma. Letadlo Boeing 747-131 vzlétlo ve 20:19 hodin a ve 20:31:12 zmizelo z obrazovek radaru. Na palubě bylo 212 pasažérů a 18 členů posádky, nikdo nepřežil. Vyšetřováním bylo zjištěno, že let TWA 800 se zřítil po explozi neznámého původu. Mohla ji způsobit jiskra ze senzoru paliva (nebyl zabezpečen). Svědectví lidí z pobřeží naznačovala, že to mohl být teroristický útok nebo zbloudilá střela amerického námořnictva, které to ale nepřipustilo.

– 17. 7. 2006 jihozápadní pobřeží indonéského ostrova Jávy zaplavily obrovské vlny – tsunami, způsobené podmořským zemětřesením, jehož epicentrum bylo 200 km od pobřeží. Voda poškodila objekty až 3 km vzdálené od pobřeží a vzala život víc než šesti stovkám obyvatel.

– 19. 7. 1916 – první světová válka: turecké jednotky o síle 15 tisíc mužů, vedené německým(!) generálem Kressem von Kressensteinem, zahájily útok proti Brity drženému Suezskému průplavu s cílem převzít nad ním kontrolu. K průplavu se ale nedostaly.

– 20. 7. 1926 zemřel na infarkt myokardu 48letý Felix Edmundovič Dzeržinskij, sovětský politik polského původu, pocházející ze zchudlé šlechtické rodiny. Byl zakladatelem a velitelem obávané ruské Čeky (později to bylo GRU a ještě později NKVD, z něhož se stalo KGB). Byl blízkým Leninovým spolupracovníkem, mužem bez svědomí, bez lítosti, s údajně sado-masochistické sklony a byl přezdíván Železný nebo Krvavý Felix. O jeho smrti panují dodnes různé nepotvrzené dohady.

– 20. 7. 1996 navždy opustil své fanoušky 92letý František Plánička, Pražák, skalní slávista, jeden z nejlepších světových fotbalových brankářů. Za národní mužstvo nastoupil poprvé 17. ledna 1926 v přátelském zápase v Turíně proti Itálii. Celkem chytal v 73 oficiálních mezistátních zápasech, posledním byl proti Brazílii roku 1938. Známý je jeho výrok: Penalta se nedá chytit, dá se jen špatně kopnout. Za celý svůj život sehrál 1235 zápasů v nichž pustil pouze 1073 gólů, což je průměr 0,86 branky na zápas.

– 21. 7. 1816 se v Německu v rodině rabína, narodil zakladatel britské tiskové agentury Reuters. Původně se jmenoval Israel Beer Josaphat. Ve 29 letech odjel do Londýna, kde konvertoval ke křesťanství a přijal jméno Paul Julius Reuter. Tiskovou agenturu Reuters založil v roce 1851 v Londýně, a ta se později stala jednou z největších světových tiskových agentur. Teprve šest let potom Reuter získal britské občanství. Zemřel v roce 1899 ve věku 82 let. V roce 1984 se agentura Reuters stala akciovou společností. Proti ovládnutí jinou agenturou se pojistila založením společnosti Reuters Founders Share, která drží speciální zakladatelskou akcii a může případně vetovat vstup nových akcionářů. V současnosti tvoří 90 % zisku společnosti Reuters prodej dat finančním trhům, zbylých 10 % připadá na zpravodajství.

– 22. 7. 1966 tragicky přišel o život 45letý Jaroslav Kofroň, hornista, hudební skladatel, sbormistr, dirigent, pedagog a sběratel lidových písní. Utopil se v moři na dovolené v Bulharsku. Skladatelskou tvorbou zasáhl do všech hudebních žánrů. Rodnému kraji (narodil se ve Vleticích u Krásné Hory) věnoval Vletickou polku, Krásnohorský valčík a Sedlčanskou mazurku. Kroky Jaroslava Kofroně vedly i do Sedlce-Prčice, neboť jeho bratr Stanislav byl v Sedlci, v letech 1951-1971, ředitelem základní školy.

– 23. 7. 1916 zemřel ve věku 63 let sir William Ramsay, významný skotský chemik, vysokoškolský pedagog, držitel Nobelovy ceny (1904) za objev vzácných plynů, které izoloval ze zemské atmosféry.

– 24. 7. 1956 zemřel 78letý Alessandro Ambrogio Anzani, italský konstruktér, motocyklový a automobilový závodník. Na počátku 20. století přesídlil z Itálie do Paříže, kde založil firmu na výrobu motocyklových motorů. Okolo roku 1907 dostal nabídku od Blériota, aby mu sestrojil motor do jeho letadla, což se stalo. Pak si pořídil Anzaniho motor pro své letadlo i Jan Kašpar.

– 25. 7. 1616 zemřel asi 60letý  Andreas Libavius, německý lékař, chemik a historik. Mj. napsal  obsáhlou učebnici Alchimia (1597), jedinečný manuál popisující technické zázemí „laboratoria“ a také velké množství praktických návodů k chemickým pokusům.

– 26. 7. 1966, tři dny po svých 71. narozeninách, zemřel v americkém exilu generál František Moravec, jedna z nejvýznamnějších postav našeho prvního, druhého i třetího odboje. Bojoval na několika frontách první světové války a za první a druhé republiky byl klíčovou osobností našeho zpravodajství, které pak řídil v londýnském exilu za druhé světové války. Republiku opustil 14. března 1939, den před německou okupací. Po únoru 1948 stačil také utéct a působil několik let v americké rozvědce v západním Německu. Od začátku šedesátých let byl v USA, kde mj. byl i poradcem amerického ministerstva obrany. Toho 26. července při cestě autobusem do práce náhle zemřel na srdeční selhání. Generálovy paměti sepsala jeho dcera Hana, jmenují se Špion, jemuž nevěřili (jsou tam prý ale nepřesnosti).

– 26. 7. 1976 zemřel ve věku 67 let Nikolaj Nikolajevič Nosov, sovětský režisér kreslených a populárně naučných filmů a autor dětských knih. Nejznámější a asi nejoblíbenější z jeho knih je série o Neználkovi a jeho kouzelném světě. První kniha, Neználkovy příhody, vyšla v roce 1954, v češtině pak roku 1957. Příběhy Neználka a jeho přátel se původně odehrávaly ve třech dílech, čtvrtý díl dotvořil autorův vnuk Igor Nosov. Příběhy byly i několikrát zfilmovány.

– 26. 7. 1996 zemřel v 85 letech Vojtěch Zamarovský, československý historik, spisovatel a překladatel, jeden ze zakladatelů literatury faktu v Československu. Věnoval se popularizaci starověkých civilizací a mýtů. Narodil se v Trenčíně, tam i maturoval a po maturitě (1938) odešel studovat do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, kde promoval v roce 1943. Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, od roku 1946 na Úřadu předsedy vlády v Praze a od roku 1951 ve Státním plánovacím úřadu. V roce 1953 tam z politických(?) důvodů skončil a nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty i beletrii. Zvlášť se věnoval historii objevů a životním osudům archeologů. Po roce 1956 hlavně překládal (z angličtiny, latiny, francouzštiny a němčiny) a později také psal vlastní díla. Napsal 14 knih přeložených do více cizích jazyků. Každá jeho kniha přináší kromě zajímavé části dějin a poutavého příběhu také množství historických faktů dobře podaných, takže i nudná fakta se v jeho dílech stávala zajímavou historií.

– 27. 7. 1866 přes Atlantik byl dotáhnut první dlouhodobě fungující telegrafní kabel (nahradil jednoduchý kabel z roku 1858), který spojil irský ostrov Valentia a kanadský Newfoundland. Největší zásluhu o to měl americký obchodník Cyrus West Field (1819-1892).

– 28. 7. 1976 po třetí hodině ranní postihlo severovýchodní cíp Číny silné zemětřesení, které se stalo jednou z nejtragičtějších přírodních katastrof 20. století. Trvalo 23 vteřin a dosáhlo hodnoty min. 7,8 Richterovy stupnice. Postiženo bylo hlavně víc než milionové město Tchang-šan a jeho okolí. Počet obětí byl odhadnut min. na čtvrt milionu, některé zdroje uvádí až půl milionu lidských životů a k tomu tisíce zraněných. Hospodářská škoda byla vyčíslena na deset miliard jüanů.

– 28. 7. 1976 se stala do té doby největší letecká havárie ČSA na území Československa. Letadlo Il-18 na lince Bratislava-Praha, po automatickém vypnutí motoru č. 3 nesprávnou pilotáží, ručním vypnutím motoru č. 4 a pokusu o opakované přistání spadlo do jezera Zlaté piesky u Bratislavy; zahynulo 70 cestujících a 6 členů posádky, 3 cestující nehodu přežili.

– 29. 7. 1856 zemřel v psychiatrické léčebně 46letý Robert Schumann, německý hudební skladatel, patřící mezi nejvýraznější představitele romantismu.

– 29. 7. 1856 zemřel teprve 34letý Karel Havlíček Borovský, básník a novinář. Příjmení Borovský si dal podle jména vesnice, kde se narodil – Borové. Je považován za zakladatele české žurnalistiky, satiry a literární kritiky. Bývá řazen k tzv. druhé generaci národních buditelů. Havlíček chtěl působit na výchovu českého lidu, vstoupil proto do kněžského semináře, ale na podzim 1841 seminář opustil a do konce života nekompromisně církve kritizoval. Vystupoval proti celibátu, který byl dle jeho názoru proti přírodě a lidské přirozenosti. Roku 1843 odjel do Ruska, stal se vychovatelem dětí v rodině jednoho profesora v Moskvě, strávil tam rok, byl tamními poměry zklamán, což výrazně ovlivnilo jeho názor na myšlenku panslavismu (byl pak jejím velkým kritikem). Roku 1846 se stal redaktorem Pražských novin a za dva roky založil vlastní noviny – Národní noviny, které dosáhly velké popularity. Podílel se na organizaci Všeslovanského sjezdu (červen 1848). Roku 1848 byl zvolen poslancem do říšského sněmu a národního výboru. V tomto období (do vydání oktrojované ústavy v březnu 1849) byl příznivcem vlády, doufal, že bude ustavena federace, v Čechách však byl obviňován, že se vládě zaprodal. Od března 1849 vystupoval radikálně proti vládě, a tak v červnu byly Národní noviny zakázány. Založil ještě časopis Slovan, ale i ten byl roku 1851 zakázán. V listopadu 1851 sice vyhrál soud o své články, přesto byl 16. prosince 1851 eskortován do Brixenu, kde zůstal ve vyhnanství tři a půl roku. I tam studoval, překládal a tvořil. Vznikly zde knihy, které představují vrchol jeho básnického díla: Tyrolské elegie, Křest svatého Vladimíra a Král Lávra. Dnes už je jasné, že vyhnanství, tamní čistý vzduch, Havlíčkovi paradoxně prodloužilo život. Měl tuberkulózu, zemřela na ni i jeho žena krátce před jeho návratem. Do Prahy přijel v květnu 1855 ale jen na návštěvu, trvalý pobyt tam měl zakázaný. Rok, který mu zbýval do konce života, byl pro něj těžký nejen zdravotně. Většina jeho známých se mu vyhýbala. Pouze Palacký, Němcová a pár dalších přátel se k němu veřejně hlásilo i přes atmosféru strachu vyvolanou Bachovým absolutismem. Často se píše, že na pohřbu Božena Němcová položila na Havlíčkovu rakev trnovou korunu jako symbol mučednictví. Novinář J. L. Turnovský, který se pohřbu osobně zúčastnil, ale napsal: „O věnec vavřínový, kterým byla Božena Němcová rakev Havlíčkovu ozdobila, rozdělili se nejbližší účastníci pohřbu, vzavše si po lístku na památku“.

– 30. 7. 1846 hrabě Oktavián Kinský (1813-1896) představil v Čechách dostihový sport podle anglických pravidel. Na loukách poblíž Chlumce nad Cidlinou uspořádal překážkový dostih. Při tomto dostihu projel hrabě cílem jako první. Oktavián Kinský byl pak hlavním kmotrem Velké pardubické začátkem listopadu 1874.

– 30. 7. 1926 se v Praze v rodině krejčího narodil Karel Boček, generální ředitel Československého uranového průmyslu v Příbrami v letech 1968 a 1969. Za protektorátu byl vězněný Němci a v roce 1970 komunisty, kterým v roce 1971 utekl. 20 let pracoval v Německu, v roce 1995 se vrátil do vlasti a po dalších 10 letech zemřel.

– 30. 7. 1966 byl položen základní kámen k zajímavé stavbě na vrcholu Ještědu u Liberce. Projekt na nový hotel a vysílač ve tvaru jednodílného rotačního hyperboloidu vypracoval architekt Karel Hubáček (1924-2011). Návrh budovy vyvolal i některé do té doby neřešené technické obtíže způsobené přírodními podmínkami panujícími na vrcholu Ještědu. Vyvinutá technologická zařízení a postupy jsou chráněny československými patenty. Stavba byla dokončena v roce 1973, je vysoká téměř 100 metrů, s kruhovým půdorysem o průměru 33 metrů a v roce 2000 byla oceněna titulem „Nejvýznamnější česká stavba 20. století“.

– 30. 7. 1986 zemřel 82letý Jenda Korda, trampský zpěvák, skladatel, textař, písničkář, propagátor trampingu, zakládající a dlouholetý člen legendární české, původně trampské, vokální skupiny Settleři. V 16 letech začal se skautingem, později jako tramp jezdil do Svatojánských proudů do osady Dakota. Je autorem původní české trampské hymny Vlajka, známé písně Až ztichnou bílé skály a řady dalších. Za svůj život jich jen otextoval na 300, působil též jako filmový a divadelní scenárista a operetní libretista.

– 31. 7. 1556 v Římě zemřel 64letý Ignác z Loyoly, zakladatel řádu jezuitů – Tovaryšstva Ježíšova, svatořečen byl roku 1622. Narodil se v baskické šlechtické rodině a měl být rytířem. Ve 24 letech vstoupil do armády, po čtyřech letech služby utrpěl vážné zranění a byl až na prahu smrti. Po vyléčení (1526) se rozhodl být knězem a odešel studovat do Barcelony a pak do Paříže. V Paříži, v srpnu 1534, se šesti společníky založil nový řád Societas Jesu, ale až 27. 9. 1540 jim papež Pavel III. papežskou bulou řád schválil.

– 31. 7. 1886 v Bayreuthu zemřel 74letý Ferenc Liszt, rakousko-uherský klavírní virtuóz a skladatel, jeden z nejproduktivnějších hudebních skladatelů 19. století. Kus svého života (1834-1848) strávil na koncertních cestách po celé Evropě. Velká část jeho rozsáhlého díla je dosud živá a stále se hraje na koncertech. Liszt byl známý svými početnými milostnými vztahy, jeho nemanželskou dcerou byla Cosima Wagnerová (1837-1930), druhá manželka Richarda Wagnera (1813-1883).