Druhý pohled z 21.7.: Sam Harris o džihádu

Slíbil jsem, že zde budu občas publikovat hlasy, které se do českého prostředí téměř nedostávají a pro které je typická skepse až nepřátelství vůči té elitě, která dnes na Západě vládne (občas ji nazývám novou aristokracií), ale která zároveň nesdílí nepřátelství vůči Západu jakožto domněle zvrácené civilizaci, která musí být zničena, a která odmítá falšovat dějiny tak, aby z toho Západ vyšel jako hlavní záporák.

Dnes cituji Sama Harrise (česky vyšla jeho skvělá kniha Islám a budoucnost tolerance):

„Když mluvím o džihádistech a jejich různých organizacích – Hamásu, Hizballáhu, al-Káidě, Islámském státu, íránských Revolučních gardách a dalších –, mluvím o lidech, které považuji za horší než nacisty (džihádisté jsou v podstatě nacisté, kteří jsou si jisti, že po smrti vstoupí do ráje). Můj pohled na konflikt na Blízkém východě se zásadně nezmění, pokud moji kritici nepředloží důkazy, že se Izrael stal stejně zlým jako jeho nepřátelé.

Můžete si však být jisti, že pokud by se Izraelské obranné síly proměnily v kult smrti, který používá vlastní civilní obyvatelstvo jako lidské štíty (a přesto si zachovává širokou podporu veřejnosti), pokud by běžní Izraelci začali oslavovat mučednictví jako nejvyšší hodnotu, vychovávali celé generace usměvavých sebevražedných fanatiků, pokud by obyvatelé Tel Avivu schvalovali únosy palestinských kojenců, starých žen a dalších civilistů jako rukojmích a pak se scházeli v desetitisícových davech lačných po jejich krvi – pokud by se zkrátka Izraelci začali podobat Palestincům –, pak by mi bylo lhostejné, kdo tuto válku vyhraje.“

Aby nedošlo k mýlce. Rozumím takovému stanovisku, ale nepraktikuji jej. Na mém blogu jste nikdy nemohli číst, že Izrael je jedinou demokracií v regionu, že je výspou civilizace a podobné fráze. Prostě proto, že vypjaté emoce kazí racionální úsudek. A my se potřebujeme naučit racionálně hájit vlastní zájmy. Hodnotové politiky jsme si užívali až příliš.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.