Druhý pohled z 24.7.: Hodnoty a zájmy – také v islámském světě

Včera jsem upozornil, že jedna podstatná dimenze konfliktu na Blízkém východě probíhá mezi íránským režimem, jehož ambicí je stát se vůdcem radikálů v islámském světě (a nakonec jej sjednotit ke konečné bitvě proti nevěřícím), a vlažnými muslimskými vládami zaměřenými spíše na bohatnutí, přepych či zvyšování životní úrovně.

Do toho obrazu se ale nevešel případ Sýrie, kde ajatolláhové podporovali sekulární Assadův režim a sultanáty podporovaly šílené vraždící fanatiky, ze kterých nakonec vzešla současná Šarova vláda.

Je to těžko pochopitelné? Těžko pochopitelné pro ty, kdo vycházejí z hloupé otázky „Kdo zastává stejné hodnoty jako my?“ nebo dokonce z úplně debilní otázky „Chtěl byste žít raději v Damašku, nebo Teheránu?“. Průměrně inteligentní lidé zabývající se zahraniční politikou či vedením válek vycházejí z úplně jiné otázky: „Odpovídá to strategickému zájmu mé země?“ To je ten slavný případ francouzského katolického krále, který v třicetileté válce podporoval protestanty, protože vítězství Habsburků nebylo v jeho zájmu. Zájem je víc než hodnoty. Zájem má být víc než hodnoty. Tak je to správné a morální.

Rozumný Assadův režim se stal nepřijatelným pro umírněné vlády, protože poskytoval prostor Hizballáhu, tedy jedné z íránských armád vybudovaných pro napadání států v regionu. Dnešní syrský režim Hizballáh nepodporuje, takže většina regionu je spokojená. Koho Šara vyvražďuje ve své zemi, to je všem lhostejné. A k tomu ještě složitá situace Saúdů, kteří za minulého vládce podporovali Islámský stát a Al-Káidu.

Prostě nastala situace, kdy podobné režimy nesené stejnými ideály stály proti sobě, protože jejich zájmy mířily opačným směrem. Ale obávám se, že pochopit něco tak složitého je nad síly většiny analytiků a komentátorů.