Druhý pohled z 23.8.: Porozumět Fukuyamovi

Francis Fukuyama napsal po čase esej, která se sice týká Donalda Trumpa, ale která zcela zásadním způsobem doplňuje slavnou knihu Konec dějin. Skoro bych řekl, že bez tohoto krátkého textíku nemůžeme pořádně pochopit, co Fukuyama tehdy myslel. Asi jako když někdo pronese výklad, vy dáte doplňující otázku a teprve odpověď na tu doplňující otázku tomu dá význam. Význam jiný, než to vypadalo na začátku. A možná i jiný, než si sám řečník původně myslel.

V původním článku Konec dějin z roku 1989 Fukuyama zastává tezi, která je vlastně docela skromná. Netvrdí, že končí války a konflikty. Tvrdí, že zůstala už jen jedna sada ideálů a že v budoucích konfliktech se budou obě strany odvolávat na ty stejné ideály. Tvrdí, že už nebudou konflikty, kde by se jedna strana odvolávala na demokracii a druhá na socialismus. Nebo jedna na demokracii a druhá na práva vyšší rasy nebo na královský majestát. Těmi ideály, které jako jediné zůstaly, jsou podle Fukuyamy demokracie, lidská práva a trh. V tom má do značné míry pravdu. Války za královský majestát se už nevedou. Dokonce i velká část džihádu se halí do propagandy využívající symboly západní demokracie.

Jenže kdyby šlo jen o typ propagandy, byl by to postřeh málo významný. Fukuyama s tím spojuje i konkrétní typ vládnutí. Když mluví o tom, že zůstala jen jedna sada ideálů, myslím tím, že zůstala také jen jedna možnost, jak spravovat státy. A sice vládou oligarchie, která má globální charakter a která spojuje státní a korporátní byrokracii, velké peníze a profesionální intelektuály. Podstatné je i to, že oligarchie je rozdělena do mnoha soupeřících skupin, každá prosazuje trochu jiné zájmy, ale nikdo nenese odpovědnost za celek. Fukuyama je přesvědčen, že právě taková vláda musí nutně přinést zvyšování životní úrovně, kultivovaný život společnosti i bezpečí. Ani teoreticky si nedokázal představit, že by tomu mohlo být jinak.

Jenže v reálném světě vedla vláda liberální oligarchie (tzv. občanská společnost) k chudnutí, zhroucení západní vzdělanosti a takové migrační politice, kdy podstatná část obyvatel západních států musí utíkat ze svých původních čtvrtí nebo žít ve strachu. Ostrý kontrast proti některým neuvěřitelně úspěšným režimům s jasně definovaným vládcem s téměř absolutními pravomocemi.

Sám Fukuyama se nikdy nevyjádřil k příčinám neúspěchu liberálních oligarchií. Nejspíš je přesvědčen, že je to jen propaganda. Že ve skutečnosti lidé bohatnou, vzdělání je skvělé, migrační násilí neexistuje atd. Likvidaci občanských svobod ve jménu politické korektnosti Fukuyama schvaluje. Snad v naději, že je to jen přechodný jev, než budou všichni zbaveni předsudků a toxické maskulinity.

Teď ale k tomu novému článku. V něm se Fukuyama věnuje technice vládnutí a výslovně říká, že v dobrém demokratickém režimu má vládnout deep state. „V mnoha organizacích má autorita proudit zdola nahoru – od zmocněnců ke zmocniteli.“ Jinými slovy, státní úředníci, neziskovky atd. nemají podléhat prezidentovi, nýbrž prezident má podléhat jim. A samozřejmě nemají podléhat ani demokratické kontrole. Trumpovi vyčítá, že tenhle princip otáčí a že chce panovat nad státními úředníky.

Až teď pořádně rozumíme, co Fukuyama myslí demokracií a co je tím vyvrcholením dějin. Neomezená vláda byrokratických aparátů.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.