Druhý pohled

Druhý pohled z 21.11.: Náhradní uspokojení

Další podnět z diskuze s mladým matematikem, který je po posledních dnech zvláště aktuální. Pokud političtí aktivisté nacházejí ve svém aktivismu naplnění určitých emocí, pak přece nejde v první řadě o ty ideologie, ale o ty emoce! Každá jednotlivá emoce (fakticky proud neurotransmiterů) může být vyvolána naprosto rozdílnými ideologiemi. Dojetí bojovníka za záchranu země před Babišem je z hlediska dění v mozku shodné s dojetím bojovníka za záchranu země před Sorosem. Mělo by tedy být možné ty lidi přesměrovat jinam a poskytnout jim to uspokojení na základě něčeho mnohem méně škodlivého.

Podotýkám k tomu, že ten pocit „zachraňuji svět před zlem“ se mnohem lépe prožívá, když jsou s ním spojeny peníze a politická moc. Pokud ne pro mě osobně, tak pro mé děti, přátele apod. Nicméně s touhle jednou výhradou je ten postřeh správný.

Ostatně, přesně totéž má na mysli Curtis Yarvin, když mluví o „svádění“ liberálních aktivistů. Myslí tím možnost poskytnout jim jinou ideologii a jinou strukturu, která ještě lépe naplní jejich potřeby. Nebo aspoň potřeby části z nich. Třeba potřeby té části, která prohrává v interním konkurenčním boji, přichází o prestiž a zdroje. Což takhle zavolat Tomáši Sedláčkovi a nabídnout mu prestižní pozici u Motoristů?

Obecně ale musím připomenout, že takové uvažování a vnímání světa se netýká jen jednotlivců, nýbrž celých skupin. Nejde o svádění jednotlivců.

To je ale jen menší část té věci. Pojďme k hypotetické budoucí situaci, kdy se liberální režim zcela zhroutí. Může být skokově nahrazen nějakým budoucím režimem nebo může být nahrazován postupně, tak pomalu, že si to třeba ani nebudeme uvědomovat. Takové postupné přechody jsou v dějinách častější. A opět odkazuji na Curtise Yarvina. Změna režimu je dokončena ve chvíli, kdy všichni významní funkcionáři a aktivisté svrženého režimu mají své místo v režimu novém a jsou s tím místem spokojeni. Pokud nechceme jít cestou masových poprav, vypichování očí a kastrací, pak stojíme před faktem, že si nový režim může dovolit stovky nespokojenců, ale nemůže si jich dovolit statisíce. To by bylo destabilizující.

Proto jde většina revolučních režimů tou cestou, že nejprve ukáže rozhodnost a třeba i exemplární krutost, ale pak těm vystrašeným lidem dá nějakou celkem uspokojivou nabídku.

Shrnutí a hlavní teze: Stávající aktivisty je možné uspokojit i zcela jinou ideologií, než k jaké se dosud hlásí, pokud ta nová ideologie pokryje stejné emotivní a materiální potřeby. Převádění lidí k nové ideologii ovšem nemusí být vůbec jednoduché a antiglobalistická opozice je toho schopna jen okrajově a výjimečně.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde. 

Napsat komentář