Druhý pohled

V poslední době jsem publikoval několik článků, kde upozorňuji, že politický boj probíhá primárně mezi potenciálním králem (diktátorem) a oligarchickou strukturou. Na scéně může být více uchazečů o postavení vládce a několik konkurenčních oligarchií, mohou vytvářet různé aliance, ale základní princip zůstává stejný. Pro úplnost musím ještě dodat, že uchazeč o místo vládce není nikdy ...

Včera jsem tu psal o mechanismu politické destrukce spočívajícím v tom, že lidé začnou s nějakým programovým bodem, který je ještě včera absolutně nezajímal, spojovat svou identitu a stává se pro ně otázkou sebeúcty natolik, že nemohou přistoupit na kompromis. Podporují tudíž kandidáty, kteří vyjadřují nejvíc extrémní názory, strany se radikalizují a není prostor pro ...

Zabývali jsme se tu dlouhodobým trendem, kdy politici napříč politickým spektrem jsou výrazně radikálnější než většina jejich voličů. Je to dáno tím, že poměry uvnitř politických stran určují zfanatizovaní aktivisté, kteří proti umírněným politikům útočí jakožto proti zrádcům, nespolehlivým, odpadlíkům atd. Výsledkem je politické schéma, kde chybí střed (odpovídající třeba nové straně hejtmana Kuby) a ...

Před pár dnu jsem tu zmínil, že v lidském mozku je zdůvodňování odděleno od rozhodování. Máme tedy dvě možnosti: Poslouchat, co lidé říkají a zjišťovat, co si myslí Ignorovat to a docela chladně pozorovat, co dělají. Z toho sestavovat jejich skutečné cíle a strategie, které si oni sami nemusí plně uvědomovat. Projevuje se to ve všech možných oblastech ...

Asi znáte to vyprávění. Když sovětští ideologové pochopili, že dělnická třída na západě chce dobré platy, bezpečí a slušné bydlení, a že příliš nestojí o komunistickou revoluci, podpořili chytřejší formu marxismu, která v zásadě ignoruje postavení dělníků, ale útočí na sexualitu, rodinný život, mezilidské vztahy atd. a která líčí běžné mezilidské interakce jako nesnesitelný teror. ...

Dostal jsem otázku, proč tady kritizuji liberalismus, proč kritizuji konzervatismus a proč nehoruji proti třetí velké ideologii – socialismu. Odpověď je jednoduchá. Protože socialismus zmizel. Zhroutil se. Přestal existovat. Mezitím se neustále posouvá definice, co je „socialismus“. Posouvá se tak, že co bylo v roce 1970 chápáno jako brutálně volnotržní, to bylo v roce 1990 nazýváno socialismem. ...

Patřím k těm, kdo si občas s chutí přečte zábavné statusy Daniela Vávry (toho přes počítačové hry a svobodu projevu), ale tentokrát napsal něco hodně chytrého jeho oponent Norbert Trdnout. Daniel Vávra předtím nasdílel informaci o tom, že někde v Belgii postavili na náměstí místo vánočního stromu obrovský vibrátor. Vzhledem ke stavu tamního politického systému ...