Americké pomalé myšlení o Ukrajině
Procházím zahraniční komentáře k rusko-ukrajinské válce a všímám si, že se postupně profilují dvě jasné pozice. Sociologovi pochopitelně naskočí otázka, co rozhoduje o tom, ke které pozici se člověk přikloní. Generační rozdíl? Ne, zjevně to jde napříč generacemi. Odkud kdo pochází? Pokud nejste z Ruska nebo Ukrajiny, názory jdou napříč národy. Levice versus pravice? Ani tohle nedává vodítko.
Spíš to vypadá, že rozdíl spočívá v tom, čemu Daniel Kahneman říká rychlé a pomalé myšlení. Jsou lidé, kteří chtějí mít jasno během několika sekund. No tak jasno mají. Rusové jsou špatní a všichni ostatní jsou dobří. Dál není o očem přemýšlet. A můžeme si připadat ušlechtilí a můžeme zažívat podobnou euforii jako babičky našich západoevropských spoluobčanů na koncertech Beatles.
Vedle toho existují lidé schopní analytického myšlení a schopní překvapivých závěrů. Překvapivým závěrem myslím to, že po přečtení jejich textu vím něco, co by mě předtím nenapadlo.
Když procházíte články takových lidí, vidíte, že dochází k vemi podobným závěrům.
Před pár dny jsem na tomto vebu citoval Sohraba Ahmariho:
“Právě když je nejvíce zapotřebí střízlivosti, odpovědnosti, korektnosti a diplomatických schopností, naši odborníci a politici nabízejí pravý opak: vybuzené emoce, lacinou propagandu, divoké fantazie, odmítání dialogu a snahu situaci ještě eskalovat. A nejhorší na tom je, že: že to všechno už dobře známe. Opět se dostáváme – nebo spíše jsme hnáni – do strukturálních informačních pastí, které brání rozumnému rozhodování a nutí k politickým rozhodnutím, kterých bychom později mohli draze litovat.
Opět jsme bombardováni jednostrannými emotivně působivými obrazy, od fotomodelek, které se chopily kalašnikovů, aby bránily Ukrajinu, až po (nepravdivé) příběhy ukrajinských vojáků, kteří se raději obětovali, než aby se vzdali.”
Robert Spencer dal na svých stránkách prostor vynikající Julii Gorinové, která píše mj. Ta mimo jiné říká:
“Ach ano, Putin našich představ si prostě “zahrává” se sousedy. Vtrhl do Gruzie jen proto, že chtěl, a ne proto, že jsme gruzínskému prezidentovi Michailu Saakašvilimu kývli na invazi do Jižní Osetie; pak Putin vzal a “zabral” Krym, jistě ne proto, že naši Sorosem sponzorovaní agenti pomohli zinscenovat ukrajinský puč proti Moskvě přátelské vládě Viktora Janukovyče, čímž podnítili krymské referendum, ve kterém si lidé vybrali Rusko. Tyto události se do amerického lexikonu lehce dostávají jako “ruská agrese”, takže právě teď se Putin chystá “napadnout Ukrajinu” jen tak, a ne proto, že jsme posilovali ukrajinské válečné přípravy, narušovali ruské hranice a vyhrožovali zbraněmi (viz incident s HMS “Defender”). A to nemluvím o tom, že jsme prováděli vojenská cvičení na Putinových hranicích, podněcovali odcizení jeho sousedů vůči němu nebo likvidovali nedalekou Jugoslávii…”.
…na březích Dněpru není absolutně žádný zdroj, který by byl pro Američany zajímavý a který by vyvážil riziko globální termonukleární války.
Brilantní Curtis Yarvin na svém blogu připomíná
“Zahraniční politika vedená výhradně v zájmu Američanů by nezahrnovala intervenci do občanské války proti jaderné mocnosti na březích Dněpru, a to z toho důvodu, že na březích Dněpru není absolutně žádný zdroj, který by byl pro Američany zajímavý a který by vyvážill riziko globální termonukleární války.“
Na Unherdu si můžete přečíst článek Arta Moeni.
“Někdo by mohl říci, že se zahraničněpolitičtí jestřábi nepoučili ze svých katastrofálních válek na Blízkém východě. Ale oni se poučili. Jenže jinak, než jsme si představovali. Naučili se, jak důležitá je informační válka zaměřená na domácí publikum: konsolidace médií, utužování kontroly nad informacemi, marginalizace několika zbývajících investigativních novinářů a znevažování skepticismu jako příklad appeasementu nebo putinismu. Tato situace nepochybně vážně ohrožuje občanské svobody a svobodu myšlení v anglosféře a podkopává samotné základy západní demokracie.”
A samozřejmě nemůže chybět Ann Coulter:
“Na rozdíl od expertů a novinářů, které jejich hluboké studium je přivedlo k sofistikovanému pohledu na Rusko (který se mění sem a tam podle momentálních zájmů), je můj postoj k Rusku přinejmenším od konce studené války neměnný jako Gibraltarská skála. Shodou okolností je úplně stejný jako můj postoj k Tchaj-wanu, Haiti, Ugandě a Severní Koreji.
Zní takto: MILIONY ILEGÁLŮ SE VALÍ PŘES NAŠE HRANICE. JE NAPROSTO NUTNÉ JE ZASTAVIT.“
…všichni si uvědomují, že eskalovat válku je hloupost. Že špatná americká politika nese přinejmenším část viny.
Zkrátka, všichni si uvědomují, že eskalovat válku je hloupost. Že špatná americká politika nese přinejmenším část viny. A že Západ by se měl starat o své vlastní záležitosti, místo aby se neustále snažil útočit na Rusko.
Proč se v tom všichni shodnou, i když nejsou navzájem v kontaktu?
Jsou to snad Putinovi agenti? Skutečným vysvětlením je to, že pokud všichni používáme mozek stejným způsobem a pokud všichni vycházíme ze stejných faktů, měli bychom dojít k velmi podobným závěrům.
Mimochodem, v České republice máme za sebou dva roky epidemie, kdy Hampl, Konvička, Keller, Švihlíková, Budil, Šulc, Valenčík a další dospěli ke stejným závěrům, i když pracují každý zvlášť a každý na jiných věcech. Opět jsme slyšeli cosi o spiknutí a ve skutečnosti šlo o stejný způsob používání mozku.
Víte, kolik antivaxerů se mě během té doby zeptalo, jak tedy vlastně ten mozek používám? Správně, ani jeden.
Lidé, kteří mají stejná názory jako Vy, umějí správně přemýšlet. Lidé, kteří mají jiné názory, jsou hlupáci. Ještě že je pan Hampl tak sečtělý a dokáže tento blábol zabalit do chudáka Kahnemana. Ironií je, že Kahneman je podepsaný pod jakousi výzvou nobelistů, která Putina vyzývá, aby respektoval mezinárodní právo, stáhl armádu a nastolil mír.
Pan Hampl oproti tomu 22. 2. psal oslavné texty na Putina, jak překazil Západu válku, 24. 2. zaútočil Putin na Ukrajinu a 25. 2. Pan Hampl psal, jak nám ta válka vlastně prospěje. Trochu to připomíná tu scénu z Orwella, kde v průběhu demonstrace vyměnili nepřítele, proti kterému se demonstrovalo. V jednu chvíli slavíme mír a ve druhé válku.
Ano, v debatě okolo rusko-ukrajinské války se profilují dvě jasné pozice. Jedna se staví na stranu Ruska a druhá Ukrajiny (a třetí co se snaží být někde uprostřed). Tak to u válek bývá. Jednotliví lidé nebo státy pro to mohou mít ale různé důvody a vyvozovat z toho různé kroky. Takže z toho kdo se staví, na jakou stranu bych neusuzoval, jak dobře jim to myslí. I když je mi jasné, že pan Hampl to s tím dělením myslel jinak.
Ještě můžu přidat pro ilustraci článek z Novinek.
Otázka. Britští poslanci tam reagují emotivně, myslí pomalu, rychle? (No to jen pro úplnost, to už by museli začít kdysi dávno a dávno hlásat své názory a mít za to příslušnou dávku nenávisti).
To je prosím skupina lidí, která vede jednu z důležitějších zemí světa a reaguje takhle, když se jim manipulativně odříkají větičky, které znají všichni z čítanek z doby, kdy byly malé děti. (Další princip který Daniel Kahneman nezahrnul do svého podobenství je regrese.)
Oni reagují, jakoby zas byli ve škole a znovu to tam s učitelem probírali – ovšem jako věc dávno minulou. – Když tentokrát se to děje teď a tady (Ano na Ukrajině se válčí, ale ceny ropy rostou u pump všude) a jejich problémy by nejlépe vyřešilo, kdyby Ukrajinu hodili veřejně přes palubu ještě před ruským útokem, asi tak v době, kdy se americký personál, vědoucí o Ruském útoku, poklidně stahoval z amerických základen na Ukrajině. Nebo ještě tak o nějaké ty měsíce dříve.
https://www.novinky.cz/valka-na-ukrajine/clanek/zelenskyj-v-britske-snemovne-parafrazoval-churchilla-40389693#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&dop_req_id=TgJieCqA45y-202203090648&dop_id=40389693&source=hp&seq_no=4&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Tak s tím naprosto souhlasím, ale nezkoušel bych to být váma někomu říct. To je jak za takzvané pandemie. “Aktivisti” se na vás vrhnou jak fašisti a ani je od sebe nepoznáte… a každej do uvažuje jinak jak oni je “putinův agent” !
..kéž by! Kdybych byl “putinův agent” tak bych na tom byl finančně mohem líp jak dnes coby “fialův žebrák” !!
Daniel Kahneman by měl vrátit diplom a jít znovu na univerzitu a tentokráte tam začít studovat.
Ne, že by nebyli lidi, co chtějí mít ve všem jasno za pár vteřin a lidi, co se snaží přemýšlet analyticky. ale je to přinejlepším jen přirovnání a ilustrace.
Jenže mozek takhle jednoduše nefunguje.
Například část mozku propočítává sociální důsledky pro dotyčného. Pro mladou novinářku v nějaké pražské redakci je nejdůležitější věc na světě, aby tam vydržela, rozjela svoji kariéru, udělala si známé atd. Rozhodně je to důležitější než jestli je například Babiš dobrý nebo zlý člověk, jestli dělá věci správně nebo ne, natož které věci jo a které ne. – To je totálně mimo okruh jejího světa, nerozumí tomu a neví jak si věci rozebrat.
To není o tom, že potřebuje mít názor rychle. To je o tom, že si ten názor ani nemůže dovolit, protože kolem jsou samí zastánci jednoho názoru, kteří ji vyženou nejen, když bude otevřeně proti a dohadovat se s nima, oni ji vyženou i když bude jen pochybovat, když nebude s nima poštkávat proti Babišovi.
Tohle všechno ví sociální mozek okamžitě a prostě logické myšlení zablokuje. Neděje se to jen ohledně Babiše, ale ohledně kde čeho – všude, kde konflikt mezi logickými výsledky a sociálními dopady.
Neděje se to vůbec jednostranně, že by na jedné straně byli logicky myslící a na druhé straně sociálně myslící. Je to situace od situace a “logicky myslící” se v jiné věci promění v “sociálně myslící” prostě proto, že i oni jsou sociální tvorové a je pro ně důležitější se udržet zase v jejich skupině.
Autor si může okamžitě vyzkoušet sám na sobě, jak je snadné odvrhnout teorie zmíněného Daniela Kahnemana, kterého zná jistě delší dobu, slyšel o něm od lidí s autoritou, kterým důvěřuje, mají na něj podobný názor, o kterém se už ani nediskutuje. To vše pro anonymní názor z netu, od člověka, kterého nezná a o kterém neví nic. Názor, který navíc není na první pohled úplně přehledný a vyžadoval by delší studium, přinášel by by nepříjemné důsledky, kdy by se musela spousta už dávno zažitých věcí opět přehodnocovat a navíc podáváný nepříliš sympatickým způsobem pohrdání k respektovanému.
Logickému myšlení by tohle vše mělo být jedno, protože jde jen o to, jak mozek vlastně funguje. Logicky by bylo správné si jít ověřit, na co od minule přišli v neurologii, porovnat to se všema dočasnejma znalostma a teprve pak se rozhodovat kdo vlastně ví, o co jde.
Jenže to je to “pomalé myšlení” a kdo na to má čas a náladu.
No a samozřejmě zapadnutí do skupiny je jen jedna, která má na rozhodování vliv a navíc není vůbec jisté, jestli je lepší se rozhodovat pomalu nebo rychle, protože špatné rozhodnutí může být lepší než žádné a jindy zase žádné může být lepší než nejlepší z možných.
Navíc lidé nejsou jen jednotlivci, ale také členové skupiny a pro většinu lidí je lepší, sledovat šéfa skupiny než se namáhat děláním vlastních názorů. Jen je potřeba si vybrat správnou skupinu a někdy ani není, protože se do nějaké skupiny narodíte.
Dnes máme válku a katastrofy se teprve přibližují (i když 100 000 připrchlíků je dost velká katastrofa sama o sobě a post-covidová drahota je další a Fialova vláda Neználků třetí) a většina lidí se k někomu nepřidává vůbec, prostě se jen narodili v Rusku nebo v Evropě a proto mají názor jaký mají a není v tom ani vteřina přemýšlení. Většina lidí v Africe a nejspíš ani nezačala o dění na Ukrajině zajímat, protože co jim je po tom, že Rusové válčej s Ukrajinou a západ se z toho může zvencnout. – Při tom to pro ně znamená zásadní ohrožení, protože to je Ruské a Ukrajinské obilí, které jedí, aniž by to věděli.
Ukrajina nevypadá na to, že se tam toho letos moc vypěstuje a Rusko zas vypadá na to, že to obilí moc nedodá ať už kvůli sankcím, protisankcím nebo jako zbraň, která vyžene Afričany do Evropy. No a přeplňte si jimi Evropu nebo je střílejte na moři, když se vám nechce, vy mistři humanity. Afričané zpozorují problém až když ho uvidí na talíři a Evropané až jim těch lodí bude připlouvat nějak moc a uprchlík nebude znamenat jen lidi někde v táboře či chudých čtvrtí, ale tlupy, co lezou přes zeď i do zahrad bohatých čtvrtí, kde vždy byl klid.
Jinak na emotivní záběry v TV se nereaguje pomalým myšlením, ale emotivními reakcemi, což je úplně něco jiného než myšlení ať rychlé nebo pomalé, něco jiného než logická a sociální část mozku. To je pravda stará jak svět a je s podivem, že to pan Daniel Kahneman nevzal do úvahy. V jeho zájmu doufám, že byl jen nepřesně a mimo kontext citován, protože tohle přehlédnout doopravdy je fakt na pár facek.