Druhý pohled z 10.12.: O reformách a dobré vládě

Minulý týden jsem měl tu čest zúčastnit se sympózia na čínském velvyslanectví. Hodně zábavné vystupování Miloše Zemana, hodně zajímavé přednášky, ale pro mne bylo nejzajímavější vystoupení profesora Krejčího. Svou přednášku zahájil otázkou: Proč sovětský pokus o reformu skončil debaklem a kolapsem, zatímco čínské reformy vedly k vytvoření nejbohatšího státu světa?

Těch rozdílů je mnoho, nicméně ten pro nás nejzajímavější: Nejde o to, že by čínská komunistická dynastie podnikla nějaký geniální krok či zázračné opatření. Opatrné otevírání trhu, to byla strategie všech socialistických režimů. Mnohem významnější bylo, že v Číně si od začátku uvědomovali, že neexistuje nějaké geniální řešení provždy. Budou se objevovat další a další problémy a bude zapotřebí je řešit. Namísto prosazení nejlepší koncepce jde o to, aby rostly schopnosti lidí ve vedení a aby zůstaly zachovány dostatečné pravomoci.

To je jedna z věcí, která odlišuje čínský přístup od ruské i české strategie „když všechno zprivatizujeme, tak to tím bude vyřešeno jednou provždy. Tak hlavně co nejrychleji.“ Příklady Ruska a Maďarska ukazují, že i to se dá napravit, ale je obtížné.

Mohu zde znovu odkázat na Curtise Yarvina: „Váš hlavní problém nejsou migrace a drogy. Váš hlavní problém je, že nemáte moc prosadit řešení.“

To nejdůležitější je vybudování mocenské struktury tak, aby možnosti zneužití nebyly příliš velké a přitom pravomoci dostatečné. To je důležitější než programové body typu „vystoupení z EU“ nebo „podpora českého zemědělství“. Jenže právě o těch všechny politické strany mlčí a můžeme jen cosi usuzovat z drobných náznaků. S výjimku přímé demokracie u SPD.