Druhý pohled z 10.5.: Zjevitelé pravého poznání

Včera jsem tu tvrdil, že dějiny si vytváříme podle toho, jaké jsou naše záměry ohledně budoucnosti, a že v tom smyslu není možné tvrdit, že jedny jsou lepší a druhé horší. Jedny správně psané a druhé přepisované. Jde jen o to, jestli se hodí k té které představě budoucnosti.

Můžeme objektivně kontrolovat jednotlivá fakta (například kolik vojáků padlo v určitém dni na určitém území), ale nemáme žádné všeobecně akceptované měřítko, jestli něco pokládat za zlepšení nebo zhoršení. Nebo jestli Rudoarmějci v květnu 1945 byli osvoboditelé nebo okupanti.

Profesor Keller nicméně takové objektivní měřítko našel. Vychází z otázky, jak to viděli obyvatelé Československa v květnu 1945. Pokládali Rudoarmějce za osvoboditele nebo okupanty? Tady je odpověď zcela jednoznačná.

A můžeme na tu otázku navázat. Jak by hodnotili Rudoarmějce obyvatelé Československa v květnu 1945, kdyby byli věděli, že přijde Vítězný únor, gottwaldovské roky, politické procesy, násilná kolektivizace atd. I tady máme jednoznačnou odpověď. Navzdory tomu všemu by pokládali Rudoarmějce za osvoboditele. Můžeme tak soudit z toho, že ani v pozdějších desetiletích, kdy někteří československý režim kritizovali velice tvrdě, nikdo nezpochybnil, že vítězství Rudé armády nad Wehrmachtem bylo osvobozením.

Takže viděno očima dnešních liberálních demokratů, celé generace Čechoslováků žily v omylu (včetně antikomunistů), dokud nepřišli pánové Žáček a Foltýn a nezjevili pravé poznání.