Druhý pohled z 11.4.: O plastových hračkách a dobrém životě

Ze staršího textu jednoho klasika, které zde často cituji. Jako americký otec dětí se před lety zamyslel nad hypotetickým případem, kdy by byl zakázán dovoz plastových hraček z Číny a zároveň i jejich masová výroba v USA.

„Pokud budou mít moje děti hračky, budou to hračky vyrobené ze dřeva. Budou vyrobeny Američany v Americe. Jaký dopad to bude mít na Američany?

(a) negativní finanční dopad na rodiče, kteří potřebují kupovat hračky pro své děti; 

(b) negativní hedonický dopad na děti, jejichž koše s hračkami už nebudou plné pestrobarevných čínských plastových sraček; 

(c) negativní ekonomický dopad na Čínu, která není naší zemí, takže koho to zajímá; 

(d) gigantický ekonomický rozmach amerického průmyslu dřevěných hraček, který poskytne práci každému hlupákovi, který umí tesat.

Je to změna k lepšímu nebo změna k horšímu? Pokud počítáte jen peníze, může vám to připadat jako zhoršení. Pokud se ale zajímáte o skutečné lidské životy, tak rovnice vychází obráceně. Že nějací lidé dostanou smysluplnou práci je obrovský přínos. Že nějaké děti budou mít míň hnusných plastových panáčků, to žádná ztráta není.

Tenhle text Curtise Yarvina napsaný před více než 10 lety se nápadně podobá současnému přerušení ekonomických vztahů s Čínou.

Čtenáře v České republice ovšem napadá, že my už jsme zažili jeden systém, který stavěl práci, fortel a technologické zlepšování nad dostupnost atraktivního spotřebního zboží. Ten systém měl spoustu nevýhod, nakonec nepřežil, ale my se dnes oklikou dostáváme k tomu, že snadná dostupnost japonských magnetofonů nebo mikrovlnek nemůže být měřítkem ani dobrého života ani dobrého ekonomického uspořádání. Plná zaměstnanost tím měřítkem být může.