Druhý pohled z 11.9.: Nepohodlná pravda o pádu Dvojčat – I.

Pád třetí věže z dvojčat funguje jako vypínač mozku. Člověk slyší signál, vypne kritické myšlení a nechá si namluvit jakoukoliv pitomost. A co horšího, má to kolektivní povahu. Lidé se utvrzují navzájem, že to tak musí být a že ten, na koho vypínač nefunguje, je divný. Přitom se často jedná o dobré a inteligentní lidi. Ale taková je prostě povaha kolektivního myšlení.

Možná tedy dělám zbytečnou práci, nicméně pokusím se znovu vysvětlit dvě věci:

• Jaký fyzikální mechanismus způsobil, že budovy spadly. Není to nic objevného, zná to každý absolvent stavební průmyslovky.
• Že když se nad tím zamyslíme pořádně, je pád třetí věže velmi silným argumentem proti vyprávěnkám o výbušninách. To je vlastně na té věci nejzajímavější. Že kolektivní myšlení může důkaz vyhodnotit opačně.

Takže proč budovy spadly. Způsobil to základní fyzikální princip, který spočívá v tom, že když ocel zahříváme, tak ztrácí pevnost, a když ji zahříváme ještě víc, tak měkne. Ocel se taví až někde kolem 1400 stupňů Celsia, ale už někdy kolem 800 stupňů ji může kovář tvarovat. V kritických místech dvojčat se ocel zahřála na 920 stupňů.

Kromě toho je důležité rozumět základnímu statickému principu. Mrakodrapy se nesesypou proto, že vnější stěny jsou dodrženy stropy mezi patry, které fungují jako vzpěry. Pokud by stropy zmizely, porazí je každý závan větru.

Když letadla narazila do dvou věží, náraz sice poškodil statiku, ale zdaleka ne tolik, aby se sklo-železo-betonové giganty zhroutily. Jenže pak přišel oheň. Ocel se postupně zahřívala, měkla a stropy se začaly prohýbat dolů. Nejenže ztratily funkci vzpěr, ale naopak začaly vnější stěny vtahovat dovnitř. Tohle se dělo na různých patrech, takže budovu v podstatě roztrhaly. Proto mělo hroucení věží dvě fáze – první probíhala v podstatě volným pádem (řítily se dolů jednotlivé kusy), druhá pomaleji, jak praskaly dolní části pod tíhou sesypaných horních. Ano, je to podobné výbušnině – ovšem s tím, že by musely být odpáleny menší nálože v jednotlivých patrech.

Třetí věž byla trochu poškozena padajícími troskami (což je málo významné), ale vypuklo tam celkem 10 požárů, které dlouho nikdo nehasil. Nicméně přesto se ocel nezahřála zdaleka tolik. Projevila se ale konstrukční vada, můžeme-li to tak nazvat. Vodorovné ocelové nosníkyse o začaly teplem prodlužovat, tím začaly odtlačovat jiné vodorodné nosníky a celý rošt, na kterém stála podlaha, se postupně rozsypal. Dál už hrál roli podobný mechanismus jako v případě věží.

Kolaps všech tří budov byl důkladně analyzován, doslova sekundu po sekundě. Výsledný dokument má více než 10 tisíc stran a je celý volně dostupný na internetové stránce amerického ministerstva průmyslu (úvodní část zde). Na základě toho byly provedeny stovky změn ve stavebních předpisech. Bezpečnostní předpisy pro budovy nad 120 metrů byly překopány od základů.

I reakce pojišťoven něco ukazuje. Než vyplatily miliardy dolarů, hádaly se o každé slovíčko v pojistných smlouvách a o každou okolnost, ale samotný mechanismus pádu nezpochybnily.

Za sebe řeknu, že mě na tom nejvíc štve ta neúcta k práci. Desítky expertů něčemu dají desetitisíce hodin, pak přijde čtenář a ve dvou vteřinách si udělá jasno, že je to celé podvod.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.