Druhý pohled z 12.6.: O dětské šikaně

Občas tu tlumočím názory a výzkumy, které varují před vlivem mobilů na děti a které jako protiopatření doporučují občas jim mobil sebrat a vyhnat je ven hrát si s jinými dětmi. I za cenu toho, že to hraní nebude úplně bezpečné.

Jenže co když tam dítě stane obětí šikany? Novinářka a filosofka Lenore Skenazy o tom nedávno napsala text, kde shrnuje zásady, jak takové riziko snížit. Třeba tak, že své děti posíláme spíš do věkově smíšených skupin. Tam je šikany mnohem méně. Řada výzkumů totiž ukazuje, že mnoho dětí nemá problém šikanovat někoho o rok mladšího (kde pořád ještě existuje určitá míra soupeření), ale jen velmi vzácně dochází k šikaně dětí o tři a více roků mladších. Tam je naopak tendence chovat se ochranitelsky.

A další rady? Vytvořit doma prostředí, kde se o tom může volně mluvit. Učit ho rozlišovat, co je obyčejný konflikt a co šikana. Vést ho k tomu, že i na vztahově těžkou situaci je možné se připravit. Že jeden těžký zážitek neznamená konec a že některé věci se musí vybojovat.

Zkrátka, už to není jako za těch mýtických starých časů, kdy kluk, co si nechal natlouct, pak ještě dostal od otce za to, že si nechal natlouct. Možná to opravdu z někoho udělalo bojovníka, jenže jiné to zlomilo. Ale to ještě není důvod k rozmazlování a odstraňování všech překážek.

Mimochodem, v době mobilů není vůbec vyloučeno, že dítě prochází nějakou děsivou šikanou, když je zavřené ve svém pokojíčku.