Druhý pohled z 12.8.: Kde jsou hodné umělé inteligence?

Většina chatbotů (umělých inteligencí) nejsou terapeutické nástroje. Na jejich přípravě se nepodíleli experti na psychické zdraví. Nepodléhají žádným etickým omezením. Nesnaží se pomáhat. Ani to není jejich cílem. Jejich úspěšnost se měří podle toho, že dokážou uživatele přimět, aby s nimi trávil hodně času a že ho dokážou přimět, aby za jejich užívání platil.

Tahle kritika pochází od výzkumnice a popularizátorky vědy Mandy McLean. A je to kritika správná. Tím spíš, že se netýká jen nástrojů nahrazujících neuvěřitelně výkonnou asistentku (jako třeba známý Chat GPT), ale umělých inteligencí, které uživateli nahrazují živého společníka apod.

Jenže moment! Proč vedle takových komerčních šmejdů ještě neexistují dobré nástroje, na jejichž přípravě se podíleli psychiatři a neurovědci a které uživatelům pomáhají? Které jsou méně návykové, ale které stimulují rozvoj lidských mozků. A kde jsou tisíce nebo aspoň stovky lidí, kteří by o to usilovali. Kteří by vymýšleli základní koncepce, sháněli peníze a všechno možné.

... plný text této glosy je určen pouze pro čtenáře Plné verze Hamplova druhého pohledu. Můžete si ji objednat >> zde <<.