Druhý pohled z 13.2.: Maláčová volila správně

Když vzniká uskupení osobností různých názorů spojené jen odporem k fialovské podobě liberální demokracie, obvykle se to prezentuje tak, že vzniká prostor, kde mohou vedle sebe žít různá stanoviska a každé bude mít svou svobodu. Může to být společná volební kandidátka nebo nějaké sdružení nebo jiná aktivita. Viděl jsem to za poslední roky hodně zblízka několikrát a pokaždé to dopadlo stejně. V první fázi takové sdružení nasaje naprosto bizarní a šílené věci, které by za normálních okolností nemohly být brány vážně (bereme přece každého, nikoho nechceme omezovat). V druhé fázi tyhle šílenosti převládnou. Začíná závod, kdo v tom bude radikálnější a začíná také tvrdá ostrakizace každého, kdo s tím snad nesouhlasil. Není za tím žádný zlý úmysl. Je to prostě nutná dynamika každého společenství založeného na kognitivní toleranci.

To je úvod k tomu, že naprosto chápu rozhodnutí Jany Maláčové nezapojit svou stranu do Stačilo! A že mám za to, že z hlediska její politické strany je to naprosto racionální.

Sociální demokracie je strana, která spojuje požadavky na relativně štědrý sociální systém s progresivistickou agendou – od dětského transgenderu přes klimatické běsnění, podporu masové muslimské migrace a všechno, co k tomu patří. A přitom – to je velice podstatné – se vše snaží prosazovat v poklidném tempu tak, aby nevystrašila lidi.  Není mi to absolutně blízké, ale do současné politické diskuze taková pozice patří. Příklady jiných evropských zemí ukazují, že to může být pozice úspěšná.

Kdyby se sociální demokracie spojila se Stačilo!, měla by naději na dva až tři poslance (tedy nulový politický vliv). Získala by pár poslaneckých platů a zaplatila by za to faktickou povinností opustit svou politickou pozici a zařadit se mezi řádově deset politických stran soupeřících o hlasy alternativy (tedy 10-15% populace, bez šance oslovit širší veřejnost). Bez Stačilo! nebude sociální demokracie v parlamentu, ale s trochou štěstí získá státní příspěvek a může pracovat na úspěšnější budoucnosti.

Na první pohled Jana Maláčová prohloupila, na druhý pohled přijala méně špatné řešení. Hampl jako občan nicméně doufá, že strany tohoto typu nebudou úspěšné ani v budoucnu.