Druhý pohled z 14.11.: O historicky poučených Maďarech

Viktor Orbán v projevu 23. října:

„Rusko-ukrajinská válka není naší válkou. Ale i když tato válka není naše, dopadá i na naše životy. Brzdí růst evropské i maďarské ekonomiky, a navzdory vší její beznadějnosti na ni bylo utraceno už 185 miliard eur. Teď chtějí evropské orgány přidat dalších desítky miliard – i z našich kapes. A co ty za obrovské peníze dostáváme? Vysoké ceny energií, válečnou inflaci, hospodářské problémy a krachy kdysi světoznámých evropských továren. Evropa nemůže počítat s hospodářským rozvojem, dokud bude pokračovat válka. Je téměř zázrak, že Maďarsko dokáže navzdory tomu všemu realizovat největší evropský program podpory bydlení a největší daňové úlevy pro rodiny v dějinách kontinentu. 

Už nejsme národem, který si impérium může vzít jako pěšáka a poslat jej na frontu jako potravu pro děla. Jsme pány svého osudu. Pamatujte, že jsme ztratili 660 000 životů v první světové válce a 850 000 v druhé. To je jeden a půl milionu lidí! Kdyby nezahynuli a jejich děti a vnuci se narodili, dnes bychom nemuseli mluvit o úbytku populace. To se už nikdy nesmí opakovat! Nedokázali jsme se držet stranou první ani druhé světové války – ale z této se držet stranou dokážeme.“

Druhá strana by mohla namítnout, že musíme financovat nekonečnou válku, protože by nás případné vítězství Ruska ohrozilo. Je to pravda? Opět se dostáváme k otázce kritéria. Podle čeho se pozná, že nás něčí vítězství v nějaké válce ohrožuje? Je možné stanovit nějaké objektivní měřítko? Obávám se, že evropští stratégové nejen, že nemají jiné argumenty než vlastní emoce a finanční zájmy, ale že ani netuší, že by jiné argumenty mohly existovat.