Druhý pohled z 15.2.: O přeceňování IQ

Mám za to, že pozornost věnovaná inteligenci (ve smyslu výše IQ, nikoli té společenské vrstvy) je poněkud přehnaná. A to ne kvůli měření. Měření IQ samozřejmě není dokonalé, ale není ani tak špatné, jak se nás snaží přesvědčit někteří skeptici. Druhá věc ovšem je, že máme tendenci přehánět roli inteligence v životě.

Výzkumy totiž konzistentně říkají, že cílevědomost (ve smyslu schopnosti věnovat se opravdu dlouhodobě jednomu oboru, cíli či projektu) hraje výrazně větší roli než výše IQ, a to i ve většině intelektuálních disciplín. Kromě toho dnes víme, že většina vědců, kteří učinili průlomové objevy, byla inteligenčně průměrná (přičemž průměrem je myšlen průměr jejich oboru), ale měla velmi vysoké kreativní schopnosti.

V poslední době byly publikovány nové studie, respektive znovu zpracovány výsledky z mnoha starších výzkumů. Takže: co víme nově?

Mezi těmi, kdo mají vyšší IQ, je více lidí s charakterovým rysem otevřenosti. To znamená, že jsou otevřenější novým myšlenkám, otevřenější novým podnětům, připravenější hledat úplně nová řešení a přemýšlet o tom, co ostatní automaticky zavrhují. S tímhle je spojeno i určité riziko (protože to obnáší například otevřenost vůči experimentování s drogami), nicméně celkově se to ukazuje jako výhoda.

Druhým závěrem je, že mezi těmi, kdo mají vyšší IQ, je méně neurotiků. Tedy méně těch, kdo snadno podléhají hněvu, smutku a podrážděnosti a jejichž mysl je celkově nestabilní.

Když jsou tedy v různých studiích srovnáváni lidé s vysokým a nízkým IQ, jsou zároveň srovnávány skupiny lidí s různou mírou otevřenosti a různou mírou neuroticismu. Možná, že velká část efektu, který přičítáme IQ, je ve skutečnosti tvořena těmito nebo jinými vlastnostmi.

Bude to chtít ještě další zkoumání a možná nakonec zjistíme, že IQ hraje menší roli, než se všeobecně předpokládalo.