Druhý pohled z 16.5.: O protificovské nenávisti

Slovenský premiér Fico bojuje o život. Atentát na něj nebyl tak úplně překvapivý, ostatně sám Fico vyjádřil přibližně před měsícem obavy z útoku. Veřejný prostor byl naplněn agresivní propagandou, která vytvářela dojem, že Fico je něco mezi novým Adolfem Hitlerem a ďábelskou bytostí a že představuje strašlivé nebezpečí pro života každého člověka na Slovensku. A ta propaganda čím dál jasněji naznačovala, že není možné Fica zastavit jinak. Není tedy divné, že se nakonec našel labilní jedinec, který té propagandě podlehl. Lidé jako Šimečka, Čaputová či redaktoři Slovenské televize (ale i České televize, a také čeští politici), ten obraz vytvářeli vědomě a velmi dobře si uvědomovali riziko. Ale představa Ficovy vraždy jim nevadila. Ostatně, už včera byly na sociálních sítích tisíce zpráv od aktivistů Progresivného Slovenska (a aktivistů Pětikoalice), kteří mají za to, že Fico si vraždu zasloužil a mrzí je vlastně jenom to, že to přežil. I prohlášení slovenských opozičních politiků sice opakují odsouzení samotného činu, ale zároveň hned varování před údajným démonem Ficem.. Ani stopa po sebereflexi. Ani náznak ochoty změnit postoj. Frustrovaný Šarapatka nedávno vyhozený z televizní rady dokonce snaživě připojil společnou fotku Fica a Babiše jako návod pro místní magory.

Propagandistické články na Novinkách zdůrazňují, že vrah prošel i nacionalistickým obdobím. Ale to nijak nevyvrací výše řečené. Naopak, u psychicky labilního člověka se přesně to dá očekávat.

Je podstatné si všimnout, že to vybičovávání nenávistné hysterie nebylo souměrné. I národovecká strana nadává na globalistické politiky. Ale jsou chápáni víc jako bytosti zasluhující pohrdání (viz třeba označování Zuzany Čaputové za „prostitutku“ nebo „kurvu“). Rozhodně nejsou vykreslováni jako démonické bytosti. Což je celkem logické, protože na liberální straně nenajdete žádnou osobnost, která by nepůsobila spíše tragikomicky.

Kalich a půlměsíc

Miroslav Houška je relativně mladý spisovatel – pokračovatel linie, která se táhne od Aloise Jiráska přes Vladimíra Vondrušku. Je ale z té linie jednoznačně nejzábavnější. Dobrodružné knížky pro kluky, jaké jsme hltali v dětství.

Jeho nejnovější kniha je z žánru alternativní historie. Tedy psaní o tom, co by se mohlo stát, kdyby se dějiny vyvíjely jen nepatrně jinak. Někdy opravdu rozhoduje náhoda. Co by se stalo, kdyby v den bitvy u Lipan nezačalo pršet, táborská strana by pokračovala v dělostřelbě (měla palebnou převahu) a rozstřílela by řady panské jednoty? Jak jinak by se odvíjely české dějiny? A jak evropské dějiny? Dokázala by poskytnout účinnější pomoc obležené Byzanci? Když uvážíme, jaké škody způsobila osmanskému vojsku maličká skupina janovských žoldnéřů, jak by situaci otočilo mnohem modernější husitské vojsko?

To všechno vede ke spekulacím, ovšem Miroslav Houška jakožto historik zaměřený na husitské válečnictví ty spekulace rozvíjí velmi poučeně. Vychází z hlubokých a detailních znalostí, což můžete vidět na celé řadě jeho přednášek.

Kalich a půlměsíc je dobrodružná kniha pro kluky, kterou budou hltat i tatínkové a dědečkové. A která povzbuzuje národní cítění.