Druhý pohled

Druhý pohled z 3.2.: Krásné je mýlit se

„Rozkoš mýlit se“ – tak by se dal přeložit titulek nejnovějšího článku Curtise Yarvina. A opravdu na tom něco je. Ne, že by nebylo bolestné zjišťovat, že se člověk mýlil, ale pokud se člověku podaří dostat se do režimu, kdy se omylů zbavuje relativně snadno, může si toho užívat. Je skvělý pocit podívat se zpátky a uvědomovat si, jakých omylů se člověk zbavil. Je skvělý pocit uvědomovat si, že stanoviska a názory jsou něco, co já ovládám (namísto, aby to ovládalo mě).

V koncepci osobnosti profesora Seligmana je základem moudrosti zvědavost. Dle mého soudu to je geniální postřeh. Teprve tehdy, když je zvědavost silnější než chuť bránit dosavadní stanovisko, teprve tehdy se člověk může stávat stále moudřejším (nebo stále méně hloupým).

Koho by netěšilo stávat se stále moudřejším. Pak je i méně bolestné přiznávat si omyly.

Ale pozor! Nejde o „konverzi“, tedy o okamžik, kdy člověk pozná pravdu. Jde o přechod do stavu, kdy připouštíme svou omylnost.

Napsat komentář