Druhý pohled z 16.6.: Blízkovýchodní šachovnice
Sleduji diskuzi o izraelsko-iránském konfliktu a jsem příjemně překvapen mírou racionality. Samozřejmě, pořád tu jsou "analytici", co mají jasno o dobru a zlu a snaží se jen rozbouřit emoce ve prospěch dobra. Sem řadím i nově probuzené bojovníky proti porušování mezinárodního práva (jako by snad nějaké mezinárodní právo existovalo).
Nicméně objevila se i záplava textů, která uvažuje tak, že je určitá situace, jsou tu docela konkrétní hráči, každý z těch hráčů má své zájmy a každý má omezený rozsah možností, jak postupovat. Z toho se dají odvodit možnosti a alternativy.
Kdybychom takhle uvažovali ve vztahu k Rusku, mohl být ten milion obětovaných Ukrajinců naživu, my nemuseli mít zničenou ekonomiku a nemusela být před námi perspektiva, že poneseme další náklady prohrané války.