Druhý pohled z 12.2.: Curtis a demokracie

Mainstreamový tisk konečně objevil Curtise Yarvina a přidal ho jako další bod na seznam trumpovských pohrom. Rozhovor v New York Times vedený tak nepřátelsky, že se člověk vlastně nedozvěděl žádnou jeho myšlenku, další rozhovor v Politico (ten je velmi zajímavý), delší článek v Guardinu a povídání všude možně jinde.

Politický filosof, který si říká neo-reakcionář a hlásí se k myšlenkovému směru „temné osvícenství“ skutečně perfektně zapadá do liberálního obrazu Trumpa. Zvláště, když je Yarvin ještě navíc dost kritický k současné podobě demokracie a otevřeně volá po osobní diktatuře (používá výraz „monarchistický režim“).

Yarvin ale nepatří k té dlouhé řadě teoretiků, kteří demokracii kritizují na základě toho, že většina prý není dost inteligentní nebo není dost morální, nedokáže posoudit, co je dobré… a proto prý by měla spíše vládnout nějaká vybraná elita. Yarvin si všímá něčeho úplně jiného. Ten soubor institucí, který je dnes nazýván liberální demokracií, zjevně nevede k tomu, že by se vůle lidu mohla prosadit. Ani v těch případech, kdy existuje jasná a dlouhodobá většina (např. proti migraci), nebrání to v přijímání úplně jiných rozhodnutí. Hledáme tedy jiný model. A Yarvin navrhuje společnost s ředitelem, který má jasné zadání (zvyšovat blahobyt, bezpečí, hodnotu národního bohatství atd.) a který má také veškeré potřebné pravomoci.

Zvyšuje se tím riziko, že bude prosazována nesmyslná politika nebo lidé trestáni za nesouhlas s vládou? Rozhodně je zajímavé, že tuhle obavu mají nejvíce ti, kdo požadují prosazování nesmyslné politiky a kdo volají po přísných trestech za nesouhlas s vládou.