Druhý pohled z 16.7.: Zbyteční analytici?
Tak už je venku, že izraelská rozvědka si pěstovala prezidenta Ahmadínežáda. Neznáme podrobnosti, a kdyby byly nějaké publikovány, stejně bychom nevěděli, jestli jim můžeme věřit.
Ta věc je ale zajímavá z hlediska přemýšlení o té problematice. Hned po prvním dekapitačním útoku, kdy byly zabity desítky íránských vůdců, to člověku přece logicky přijde na mysl. Že Izraelci selektivně vybíjejí velení, aby udělali místo pro někoho, s kým budou schopni se domluvit. Přijde mu to na mysl, pokud si položí tu úplně nejzákladnější otázku: Jaké základní strategické možnosti má izraelský premiér? Jaké jsou výhody, nevýhody a rizika jednotlivých variant?
Je téměř jisté, že si stejnou otázku položili i analytici Revolučních gard.
Smutné ale je, že to nenapadlo ty desítky specializovaných vojenských a zahraničněpolitických analytiků, našich i zahraničních, některých s milionovými dosahy. Místo toho jsme neustále slyšeli, že americko-izraelsko-saudská strana je tak strašně hloupá, že nedokáže pochopit, že vyvraždila potenciální partnery k jednání. Zlí lidé přece nesledují vlastní zájmy. Zlí lidé působí iracionální zlo. Snad je pochopitelné, že se občas někdo takové analytické chyby dopustí. Ale celá komunita!
Ale když nad tím chvíli přemýšlíte, možná to zase taková záhada není.
Analytik přece není hodnocen podle toho, že se jeho prognózy plní, ani podle toho, že je vědecky přesný. Analytik je hodnocen podle toho, jaký má ohlas u publika. To mu otevře cestu k tomu, aby byl znovu zván do významných médií, aby se jeho knihy prodávaly a aby dostával dobře zaplaceno za vystoupení. Z jeho pohledu tedy dává smysl řešit, co chce slyšet publikum, a reagovat na jiné analytiky. Realitu stačí pozorovat jen okrajově.
Nepochybuji o tom, že jsou i analytici zaměření jinak, ale ty bychom nejspíš museli hledat v malých médiích zaměřených na úzké skupiny fanoušků.
Problém nakonec není v analyticích. Problém je v našem očekávání.
