Druhý pohled z 18.5.: Bankéři a globální moc

Když už jsme věnovali tolik prostoru sporům mezi politickou mocí a bankovní mocí, nemůžeme se vyhnout otázce, jak to souvisí  se sporem mezi nacionalisty a globalisty, tedy příznivci samostatných národních států a zastánci globálního imperiálního vládnutí, protože právě ten spor hraje zásadní v roli už několik let. Jsou to úplně jiné problémy, které se potkaly v podstatě náhodou nebo jde o dvě různá pojmenování téhož?

Nemůže jít úplně o totéž. Slovo „bankovní“ přece neznamená totéž, co „globální“. Nicméně je mezi tím logické spojení.

• Politická moc je v principu místní, národní či regionální. Čas od času se najde nějaká politická moc, která má ambice vládnout celému světu, ale je to málokdy a ještě nikdy v dějinách to nebylo dlouhodobě úspěšné.
• Výrobní sektor je v principu místní. Fabrika je vždy na určitém místě v prostoru, vždycky nějak souvisí s místními podmínkami, vždy tam pracují lidé, co tam žijí nebo jsou aspoň ubytováni v tom místě. Máme za sebou éru, kdy výroba byla roztažena  – něco tam, něco tam, montuje se to v další zemi, datové centrum ještě v jiné zemi, ředitelství úplně jinde. Ale ukazuje se to jako nešikovné, riskantní a nikdy to neprosazuje šéfkonstruktér, hlavní technolog nebo výrobní ředitel. Když firma dostává takový nadnárodní charakter, tak na základě tlaku finančního ředitele (což je takový velvyslanec bankéřů uvnitř podniku) nebo přímo investorů.
• Finanční moc je v principu globální. Přesouvat kapitál tam, kde je nejvýhodnější, kde je nejmenší riziko, nepodléhat žádným národním omezením – to je snem každého bankéře. Právě to jim dává sílu. Americké banky mohou využít sílu americké vládě proti malé zemi, kde mají pobočky. Nebo německé banky sílu německé vlády proti Řecku

Výraz „liberální“ tedy označuje jak převahu financí nad politickou, tak převahu globální moci nad národní mocí.

Kompletní přístup k těmto každodenním úvahám získáte tak, že si předplatíte Plnou verzi Hamplova druhého pohledu