Druhý pohled z 2.2.: O české myšlenkové originalitě
Svůj dialog s profesorem Budilem (a na něj navazující s docentem Valenčíkem) doporučuji shlédnout mimo jiné kvůli otázce islámu. Snad jsme ukázali, že je možné k němu přistupovat jako k nesmírně nebezpečné záležitosti, aniž bychom se dopouštěli zjednodušování nebo dokonce zastírali, že i v islámském prostředí se občas ozve hlas, který proti islámskému návratu do středověku protestuje.
Nicméně neskrývám, že mě velmi potěšil jeho názor, že první vydání Prolomení hradeb otevřelo v českém prostředí úplně novou diskuzi. Do té doby byl ekonomický i sociální neoliberalismus totálně vládnoucí doktrínou a neexistovala jeho jiná kritika než taková, která vycházela z pozic předcházejícího (husákovského) modelu, což pochopitelně nemůže být kritika silná. Návrat do minulosti není nikdy alternativou. Prolomení hradeb ukázalo, že současný neoliberální model je možné analyzovat a kritizovat i z úplně jiného úhlu, přidali se další se svými nápady a postřehy a v českém prostředí tak vzniklo naprosto originální myšlení.
Nechci otevírat, jakou jsem v tom hrál úlohu, ale sleduji diskuzi v anglosaském světě, nasávám spoustu cenných myšlenek, nicméně vidím, že tam chybí mnoho českých postřehů. A za sebe k tomu doplňuji, že ve skutečném společném myšlenkovém růstu nejde o členství ve stejném spolku nebo společné besedy, ale o to, že lidé navzájem čtou svoje texty a přemýšlejí nad nimi.