Druhý pohled z 20.1.: Komunistická vize A.K.
Pár dnů poté, co u nás vstoupil v platnost zákaz komunistických symbolů (o kterém vlastně nikdo neví, co by ten zákaz měl znamenat a jak by měl být vymáhán), publikoval americký ekonom Arnold Kling esej Moje komunistická vize.
Tak co je dobrého na komunismu?
- Že si rodiče navzájem hlídají děti a vozí je do školy.
- Že děti, které vyrůstají v takovém prostředí, nejsou lgbt, ale jsou šťastně ženatí a vdané
- Že přátelé bydlí blízko sebe (v docházkové vzdálenosti)
- Že se dětem nepředvádějí transky
- Že pro mladé lidi je manželství důležitější než kariéra a okolní společnost jim k tomu poskytne podmínky
- Že existují bytovky, kam se smějí nastěhovat pouze rodiny s malými dětmi
- Že fungují komunitní školky.
… a tak dále. Možná namítnete, že tohle vůbec komunismus není. Že komunismus – to jsou ostnaté dráty, všudypřítomná tajná policie a popravy politických odpůrců. To nejspíš měli na mysli ti, kdo předkládali zákon. Jenže jak se pozná, který z těch významů je správný? A nabízejí se i další možnosti. Upozorňuji třeba na článek Oskara Krejčího o původním významu slova komunismus. Je tím kritériem, co se nám vybaví jako první? Nebo je kritérium, co se vybaví jako první paní Pekarové?
Jenže ono je to ještě komplikovanější. Brutálních diktatur byla v dějinách dlouhá řada. Proč nevadí ty ostatní? Nové znění zákona totiž vyvolává dojem, že když vás mlátí tajní policisté a na stěně nevisí obraz Lenina, tak to vlastně nevadí. Nebo to nevadí tolik. Nebo je to dokonce tak, že když vás mlátí tajní policisté a odůvodňují to bojem proti komunismu, je to přijatelné?
Zkrátka, čím dříve se na tu hloupost zapomene, tím lépe.
Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.
