Druhý pohled z 20.5.: Tomáš Baťa socialista

Před časem jsem se velmi kriticky vyjádřil k Tomáši Baťovi, konkrétně k jeho projevu z roku 1932, v němž tvrdě odmítal tehdejší vládní pokusy zmírnit hospodářskou krizi s tím, že kořeny této krize jsou mravní, a tudíž neřešitelné vládními intervencemi do hospodářství. V rozhovoru s Antonínem Dolákem jsem to označil za pokrytecké.

Jeden čtenář mi pak přinesl celou knihu Baťových statí a po jejím přečtení jsem musel uznat, že jsem se mýlil. Když zasadíme zmíněný projev do širšího kontextu, je jasné, že Baťa nebyl ekonomickým liberálem dnešního typu (ve smyslu rakouské školy).

Mezi klíčové teze jeho ekonomického pohledu například patří, že pokud podnik dosáhne takové velikosti, že je významný z hlediska národního hospodářství, fakticky se stává něčím na způsob národního podniku. Jeho vedení se už nesmí orientovat na maximální zisk, nýbrž na celkovou národní prosperitu. Strategie takového podniku má být veřejná a jeho management má být odpovědný celému národu, nikoli jen akcionářům. Sám Baťa takto chápal postavení svých závodů a neoznačoval se za majitele, nýbrž za správce.

Není jasné, jak přesně by to mělo být vymáháno. Baťa předpokládal, že celková morální atmosféra a společenský tlak prostě přimějí majitele velkých podniků jednat tímto způsobem (že by mohl být ředitel odpovědný komusi v cizině, to bylo pro Baťu nemyslitelné). Ale pokud by si ředitel či majitel velké firmy nedal říct, mělo by nastoupit státní donucení? Nebo dokonce vyvlastnění? Nevíme.

Co ale víme: ekonomickým jazykem naší doby by byl Tomáš Baťa zcela jistě pokládán za „socialistu“ či „etatistu“.