Druhý pohled z 20.6.: O preventivních válkách racionálně
Racionální myšlení v podstatě spočívá v tom, že se snažíme najít nějaké zákonitosti a ty zákonitosti aplikujeme na všechny relevantní objekty a situace (pro zjednodušení neotevírám otázku, co všechno je relevantní), což nám umožní lépe predikovat vývoj každého dalšího z nich. A když se ukáže, že pravidlo na některé případy nesedí, pak musíme pravidlo změnit.
To znamená aplikovat stejné vysvětlovací pravidlo i na dva lidi, z nichž jednoho mám rád (a chtěl bych ho vidět v lepším světle) a druhého rád nemám (chtěl bych ho vidět v horším světle). Nebo na dva státy.
Třeba Rusko a Izrael. Netvrdím, že to jsou podobné státy, ale jsou to dva státy, které zahájily válku v situaci, kdy se domnívaly, že čelí nějaké totální existenční hrozbě a že síly soupeře rostou rychleji než jejich. Nejsou to jen názory jejich vůdců. V obou případech to jsou názory masivně převládající v celých společnostech.
Byla to rozhodnutí správná nebo chybná? Připomínám, že kritériem může být jen bezpečnost vlastní země, nikoliv osud ukrajinského obyvatelstva (v ruském případě) nebo poměry v Íránu (v izraelském případě). Navrhuji tedy tři kritéria, z nichž splnění byť i jediného by znamenalo, že rozhodnutí bylo chybné.
- Za prvé. Vojenská moc soupeře (Íránu nebo NATO) ve skutečnosti nerostla.
- Za druhé. Rétorika o nutnosti zničit Izrael nebo zničit Rusko nebyla míněna vážně.
- Za třetí. Kolektivní západ nebo Írán byly krátce před změnou režimu, takže stačilo počkat.
U každé z těch otázek je možné analyzovat situaci a provádět odhady. Nicméně je to velice obtížné a pracné. Zato názor, jaký stát je zločinný, ten si můžeme udělat za pár vteřin bez jakékoliv námahy. Je ovšem hrubou logickou chybou předpokládat, že pokud je nějaký stát zločinný, vyplývá z toho, že prohraje válku.
