Druhý pohled z 22.10.: Ke kontrarevolucím a změnám režimů

„Demokracie je nejhorší formou vlády – kromě všech ostatních, které byly dosud vyzkoušeny.“

Tento památný výrok Winstona Churchilla se hodí na nástěnky a při jeho recitování si můžeme připadat vznešeně. Je s ním ale jeden problém. Nic neznamená. Pod nálepkou demokracie najdete spoustu politických systémů, přičemž některé z nich opravdu jsou velmi rozumné a dobře se v nich žije. V jiných se ale nežije vůbec dobře a některé dokonce vedou k těm nejhorším způsobům vládnutí, na jaké se dá vůbec narazit. Mám na mysli zejména ty, kdy se za fasádou demokracie skrývá oligarchická vláda finančních spekulantů, korporátní byrokracie a nezvladatelných intelektuálů bez smyslu pro zodpovědnost.

Jak to před pár dny formuloval Ed West: Základní problém liberální demokracie spočívá v tom, že má horší výsledky než její konkurenti. A to ve všech oblastech od životní úrovně, vzdělanosti, mezilidské solidarity až po válečnickou výkonnost.  V tuto chvíli není schopna soutěžit s „diktaturami“ v takových disciplínách jako růst životní úrovně, veřejné služby nebo zajištění základního bezpečí vlastnímu obyvatelstvu. Její pozice není vyloženě tragická jen proto, že má k dispozici dědictví předcházejícího politického systému. To dědictví se ale vyčerpává.

Není to jen problém politický, nýbrž i intelektuální. V podstatě nám chybí rámec, který by umožnil přemýšlet o situaci, kdy „diktatury“ budou dosahovat lepších výsledků než „demokracie“, a tyto situace analyzovat.

Vlastně takový myšlenkový rámec máme, ale je pozapomenutý. Samuel Huntington rozlišoval dvě dimenze vládnutí:

• Forma vlády (lidová demokracie, islámská demokracie, monarchie apod.)
• Stupeň vlády (to vyjadřuje, jaká je důvěra mezi vládou a lidmi, do jaké míry vládnutí odpovídá ideálům ve společnosti široce sdíleným, jestli jsou lidé spokojeni, jestli kroky vlády vedou ke zlepšení postavení širokých vrstev apod.

Vlastně z toho vyplývá, že demokratické rekvizity typu voleb či práv garantovaných ústavou mají význam pouze tehdy, vedou-li ke zvýšení stupně vlády. Diktátor opírající se o lidové masy tak může být menším zlem než pravidelné volby a parlament fakticky řízený či manipulovaný zahraničními bankami. Nicméně ukazuje to také, že zásadní změny vládnutí a zásadní změny mocenských poměrů (nebo dokonce revoluce) mohou probíhat za ústavní fasádou bez viditelných zlomů – prostě se mění poměry, mění se zvyklosti a probíhají i drobné změny zákonů a jiných předpisů.

Teprve, až bude dosaženo změny mocenských poměrů, bude správný čas na výkřiky o kontrarevolucích a změnách režimů (kromě bezvýznamných učenců, jaké nikdo nebere vážně). Do té doby to bude v lepším případě komické, v horším nebezpečné.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.