Druhý pohled z 22.3.: Čínské natalitní poučení

Tři poznámky ke zhroucení porodnosti v Číně.

Za prvé. Máme tendenci ji spojovat s politikou jednoho dítěte, ale to je přinejmenším nepřesné. Politika jednoho dítěte přestala být de facto vymáhána někdy kolem roku 2010, porodnost poté krátce rostla a v roce 2018 začala prudce klesat – na hodnoty výrazně nižší než v dobách jednoho dítěte. Není tedy vůbec jisté, že ty dva jevy spolu souvisejí. Spíše to vypadá, že nesouvisejí.

Za druhé. Znovu a znovu slyšíme, že příčinou kolapsu porodnosti je zmizení společenského tlaku. Přitom nikde na světě není tlak „ožeň se a měj děti“ tak silný jako v Číně. Zjevně to nefunguje.

Za třetí. Všimněte si, jak neuvěřitelně rychle čínská vláda zareagovala. Na jedné straně programy podpory rodin a na druhé straně podpora robotizace (na základě velmi rozumné úvahy, že podpora rodin nemusí zabrat). Až bude v Číně příliš mnoho starých lidí, bude velkou část práce a velkou část boje obstarávat robotika.

V Evropě se mezitím diskutují návrhy na speciální zdanění robotů a sílí tlak na dovoz manuálních pracovníků. Uvědomuje si někdo, že každý dovezený manuální pracovník znamená nevyužitou příležitost učit se vyrábět roboty, nasazovat je a řídit je?