Druhý pohled z 24.2.: Stát budující, stát zakazující
Na Xaverově noční lince jsem probral spoustu témat. Mimo jiné jsem se pokusil ukázat rozdíl mezi budovatelským státem a zakazovacím státem:
„Představme si, že by nápad přejít na elektrická auta přišel třeba v Západním Německu roku 1975. Neřešilo by se to šílenými regulacemi a zákazy, že za 10 let se nebude smět tohle a za 20 let se nebude smět tamto. V tehdejších dobách, když byla západní civilizace na svém vrcholu, tak by se podobná záležitost řešila tak, že by vláda vyčlenila nějaké obrovské peníze, možná dokonce sestavila státní výzkumné ústavy a státem placení lidé by pracovali tak dlouho, až by byla k dispozici technologie, která by umožnila dlouhý dojezd, dlouhou životnost baterie a celkově rozumné náklady. Tu technologii by pak stát poskytl volně k dispozici. Stát by pravděpodobně i vybudoval systém nabíjecích stanic nebo výměny akumulátorů, připravil by tedy infrastrukturu. Dohlédl by, aby univerzity produkovaly dost expertů. Zkrátka, byl by to projekt, který vytváří spoustu zajímavých pracovních míst a je v něm heroičnost toho, že vstupujeme do budoucnosti. Něco jako lety do vesmíru. A dokud by nebylo všechno připravené, tak by se to nevnucovalo společnosti.
To je pravý opak toho, jak se postupuje dnes. Vydává se spousta zákazů a automobilky, poraďte si! Lidé, poraďte si!
To je rozdíl mezi budovatelským státem a současným státem šikanujícím. Je ještě nějaká třetí možnost? Zatím ji nikdo neobjevil.
V roce 75 byly u vesla kádry, které strávily své kariéry poválečnou obnovou. V Německu, Británii, u nás i v Sovětském Svazu… Ředitelé fabrik a odborů na ministerstvech, vedoucí kateder na vysokých školách, předáci part…
Dnešní elity strávily kariéry optimalizací pravidel a procesů pro efektivní sdílené využití vytvořené nadhodnoty a jejich implementaci (v rámci naplňování výzev pro 21. století či 3. tisíciletí).
To není o tom, že se stát nějak rozhodnul, napsal do zákonů či ústavy nebo třeba vytesal do žulových desek. Bylo souzeno se tak stát…