Druhý pohled z 25.7.: Zlepšování nebo degenerace

„Morální inteligence lidstva se podle řady autorů v průběhu staletí postupně zvyšuje a někteří badatelé soudí, že tento vývoj je poháněn rozvojem vědy a rozumu,“ píše Mihaly Csikszentmihalyi.

Otevírá to zajímavý logický problém. Někdo může mít takový pocit a někdo zase pocit opačný, že lidstvo děsivě upadá do amorálnosti. A problém je, jak to rozsoudit. Jedni budou zdůrazňovat třeba středověké mučení či starověké nájezdy, druzí budou zdůrazňovat třeba Hitlerovy vyhlazovací tábory.

Někteří budou oprávněně namítat, že za posledních několik tisíc let nemohlo dojít k dostatečným změnám v lidském mozku. Nicméně změnit se mohly zvyklosti. To znamená, že případná změna není zcela nevratná, ale může být naprosto reálná.

Jedno měřítko ale zůstává. Pokud jsou dějiny lidstva dějinami úpadku, pak kdysi dávno museli být lidé dokonalými andělskými bytostmi. Kdy to bylo? V raném středověku? V době, kdy tu táhli Hunové či Avaři? Nebo ještě dříve? Pokud jsou dějiny lidstva dějinami zlepšování, pak kdysi dávno musely být příšerné, divoké, nelítostné časy, kdy se k sobě lidé chovali jako divoké šelmy. A tady nám archeologie dává jednoznačnou odpověď.