Druhý pohled z 3.6.: Tichá morální revoluce

Lidé už stovky nebo tisíce let vědí všechno podstatné o dobrém životě. Vlastně už k tomu není co dodat. Jen nám jaksi chybí ochota se tím řídit. V různých variantách to slýchám celý život.

Svatá prostoto! Rada, podle které nejsme schopni se zařídit, je úplně k ničemu. Myslitelé a morální učitelé, kteří vám radí něco, co pak stejně nedokážete dodržet, jsou mizerní myslitelé a morální učitelé.

Jádro problému je následující. Různí filosofové, učitelé morálky a náboženští vůdcové zanechali neuvěřitelné kupy moudrých výroků. V některých jednotlivých případech to skutečně vedlo ke zlepšení poměrů. Třeba křesťanství mělo rozhodující význam pro zrušení otroctví nejprve v Evropě a potom pro jeho vymýcení z celého světa (katolíci na tom mají větší zásluhu než protestanti). A mnoho rad a pokynů pro osobní život je chytrých a použitelných. Jenže nejsme schopni to rozlišit od chybných úvah. Nejsme ani schopni poznat, jestli to ve skutečném životě chodí tak, jak ti učitelé tvrdili, protože když se stanu stoupencem nějakého učení, moje mysl se uzavře, začne třídit vnější podněty a z okolního světa vnímá pouze to, co je v souladu s učením. To se stává i těm nejlepším a nejušlechtilejším skupinám.

V posledních desetiletích se změnilo to, že lidé jsou schopni různé myšlenky a nápady testovat. Nemusí to souviset s pokročilými technologiemi. Systematického pozorování lidského chování, dotazování a srovnávání různých skupin by byli schopni už ve středověku. Ale prostě je nenapadlo se tím zabývat. Nenapadalo to ani společenské vědce v Masarykově a Freudově době a ještě v době mého dětství to vůbec nebylo samozřejmé.

Dnes už samozřejmé je, že se lidské jednání měří. Že se testuje, které myšlenky a jak mění lidské chování. Že se systematicky pozoruje, co činí lidi šťastnými, co ne a co vede ke konfliktům.

V tom smyslu nedoceňujeme morální revoluci, která za našich životů probíhá. A věru nemám na mysli to, že veřejný prostor je zaplaven popisy výstředníků, kteří se okázale vytahují nejrůznějšími podivnostmi a čerpají na to dotace (a většinou je to za pár let přestane bavit). Mám na mysli raketový nárůst schopnosti žít moudře — což ovšem zdaleka nevyužívají všichni. Přežití výsledků této revoluce je ovšem závislé na tom, zda přežije západní civilizace.