Druhý pohled z 25.9.: O rození dětí a morálním úpadku

Zase jsem při jedné besedě slyšel nářky nad tím, jak jsou mladí lidé sobečtí. A zejména mladé ženy. Národ potřebuje děti, podniky potřebují zaměstnanci a ony místo toho myslí na vlastní životě. Nejsem potrefená husa, s manželkou jsme vychovali tři děti, které vystudovaly vysokou školu, žijí v České republice a mají normální práci.

Nicméně pro ty moralisty bych měl pár otázek:

• Souhlasil byste s tím, že budete platit každý měsíc daně vyšší o 4 tisíce korun, aby bylo možné masivně podporovat mladé rodiny s dětmi?
• Souhlasil byste s regulací nadměrných metrů, pokud by to umožnilo tisícům mladých získat byt a založit rodinu?
• Jste ochoten strpět dětský jekot bez nejmenších stížností, protože národ potřebuje víc dětí?

Jsou to jen řečnické otázky. Ona ta morálka vlastně znamená hlavně to, že náklady by měli nést ti ostatní.

Opět se dostáváme k tomu, co na kritice morálního stavu společnosti nejzajímavější. Že je pokaždé kritizována morálka těch ostatních. Málokdo řekne „jednáme všichni špatně a je to i můj problém.“ A že téměř nikdo neřekne: „Když je to s tou morálkou tak špatné, tak já obětuju mnohem víc, než ostatní.“

Tedy, ono existuje spousta dobrých a obětavých lidí. Ale nikoho z nich jsem ještě neslyšel nadávat na morální úpadek.

Předplacením Plné verze Hamplova druhého pohledu získáte přístup k dalším textům, poznámky do vašeho e-mailu a především vědomí, že už nejste černí pasažéři. Že se podílíte spravedlivým dílem. Plnou verzi si můžete obstarat zde.